Avatar uživatele
Bronzový

V jaké situaci jste si intenzivně uvědomili, že život je velký dar?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Je to tak. Život je dar, který jsem dostali bez jakékoliv přičinění,, nemohli ho odmítnout. Pro někoho se možná tento dar stal trestem, když se ho snadno zbavuje.
---
Nezapomenutelný zážitek. Poprvé při srážce vlaku, podruhé autobusu - tehdy do něj narazilo ruské nákladní automobil. Měla jsem štěstí na rozdíl od průvodčí ve vlaku a mé sousedky. v autobusu - obě utrpěly úraz. .Bylo to tak dané?

Už dlouho mně zní v uších melodie a slova refrénu písně J. Korna:
"Jednou je hůř, jednou je líp
život tě nejednou povznes i skříp
Jednou jsi nic, jednou jsi král
zbývá jen jediné táhnout to dál"

Je třeba si uvědomit, že dar života dává různé příležitosti, u nichž je třeba se rozhodnout, zda a jak je správně využít či nevyužít v souladu s vlastním svědomím. Nastává situace, kdy člověk potřebuje hodně síly, aby rozbouřenou řeku přešel a neutopil se. Vždyť zlo v jakékoliv formě existuje, je připravené vždy zasáhnout.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Bronzový

S tou myšlenkou si neustále pohrávám, je to jako na houpačce.....někdy jsem na něj naštvaný, někdy jsem šťastný. Spíš bych řekl že se to nevztahuje k nějakému konkrétnímu okamžiku ale postupem věku a pomalým nástupem zhoršování zdraví si tak nějak uvědomuju že život je fakt velký dar. Akorát mě štve že 75% života prožiju honbou za kusem žvance. Jak to lidstvo upadá a doba se zrychluje a všechno se stresuje tak nezbývá moc času poohlížet se po krásách života.


Avatar uživatele
Zlatý

Život je velký dar. Dostali jsme ho darem, byl zadarmo. A my místo toho, abychom si užívali krás života, schraňujeme peníze a majetky. A nevidíme to, proč vlastně žijeme, proč jsme tady.
Až když přijdeme o blízkého člověka, který nám velmi schází, nebo se dostaneme do situace, kdy "přežijeme" jen tak tak vlastní smrt, pak teprve si uvědomíme, že život je velký dar a ne všichni se z něj mohou radovat. :-)


Avatar uživatele
Stříbrný

Souhlasím s NikkiHeat i Marci1. Dodal bych k tomu jen to, že jako nevěřící pes beru tenhle život jako jediný, který mám k dispozici. Jako nevěřící pes ovšem neberu život jako dar. To by mi ho musel někdo dát. Ale nedal. Prostě žiju. Nedostanu druhou šanci v jiném těle a nebude ani žádné pokračování v království nebeském. Proto musím naložit s tím jediným co mám tak, abych ho nepromrhal nějakýma pitomostma.
To jsem si neuvědomil v žádné zvláštní situaci. K tomu jsem dospěl postupně.


Avatar uživatele
Zlatý

Ty řeči o nádherném daru,který každý dostal, jsou pochopitelné.
Jde to brát i opačně - "Co jsem komu udělal,že mě "SEM" prsknul a nikdo se nezeptal,jestli chci".
Takové úvahy by se mohly honit v hlavě třeba dítěti,z kterého udělali regulérního otroka a živoří někde na hromadě odpadu.Bez vyhlídek,bez budoucnosti.
A že je jich spousta.
Vše je relativní.
Prý.


Avatar uživatele
Registrovaný

Když mi bylo 9 a umíral mi otec.


Avatar uživatele
Zlatý

ano, takovej pocit za určitý souhry okolností přijde ..třeba když člověk odporně zbohatne :o
..když jde o kejhák tak ani ne, tam na to často není dost časovýho prostoru

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Příroda a životní prostředí

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Příroda a životní prostředí

Zlatý Drap 647
Zlatý beer 514
Zlatý annas 512
Zlatý hanulka11 447
Zlatý mosoj 364
Zlatý www 358
Zlatý marci1 238
Zlatý gecco 206
Zlatý quentos 183
Zlatý venkovan 179

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.