Už jste si někdy něco dobrovolně odřekli?

jo, čokoládu a hospodu, když jsem zamlada šetřil na nový CD :{)>

je v tom celý smysl života- v odříkání ..bez odříkání je život velice nonsensial, nesmysl bez řádu a směru, bez pochopení, proč tady jsme
..já si třeba často odříkám tady žertovat ..dobrovolně ,)

Když něco nechci, tak to asi nebude dobrovolné odříkání – takže cigarety, alkohol, apod. si odříkat nemusím. Ale nejsem ani bázlivý, asketický, ani příliš poživačný typ, takže mám za to, že to co dělám a chci, to potřebuji k životu a ke štěstí – a to si odříkat nehodlám. Nikdy jsem si nemusela nic dobrovolně odříkat třeba z hlediska „figury“, jak je to dnes moderní a také to moderně vede k poruchám příjmu potravy a k obezitě… Když mám chuť na chlebíček, odříkat sinho nebudu, ale protože nejsem na ničem závislá, sním jeden, dva… tři … a v pohodě:-)
Jen, když cítím, že nemůžu – fyzicky – tak si odřeknu třeba svůj milovaný tanec (s chřipkou a unudlaným sosákem taková rumba zrovna moc sexy nevypadá…), když už vím, že tu desátou zmrzku asi nějak nezvládnu, nu dobrá… tak se bez ní tedy budu muset obejít… (Btw – do hodiny už to bývá zase v pořádku).
Žijeme jen jednou. Pokud to našemu tělu, okolí a životu celkově nevadí, nic to neohrožuje, a dělá nám to radost… Proč si neužít? Jen spokojený člověk může být šťastný.:-)

Ne proč si odříkat?
Život je jen jeden tak si dopřávám všeho, co mi život nabízí 🙂
Ale hlavně co chci já 🙂

Ano, jelikož má přítelkyně je nerozhodná, tak jsem jí dobrovolně odřekl program na víkend. ačkoliv nic nemám, tak jsem ji řekl, že už něco mám, aby popřemýšlela nad tím, že mě nebaví furt čekat na to jak to teda bude 🙂 rád plánuji svůj čas a nesnáším, když mi dá někdo vědět 10 minut před tím, než se to bude konat…

Mnohokrát kde co. Např. koupím jahody, které zbozňuji, ale nakonec si nevezmu žádnou, nebo jednu, abych je mohla dát svým dětem.
Zrovna nedávno jsem si uvědomila, že tohle dělám ve spoustě případů možná až příliš často. Tak jsem se rozhodla, že si udělám radost. Jen sama sobě. Že si v obchodním domě vyberu něco, co bude jen pro mne. Dva dny jsem přemýšlela, co to bude. Zvažovala jsem kilo jahod, halenku, kalhoty a nový vysavač. Ten jsem nakonec zavrhla, že to není věc, kterou bych si zrovna udělala radost. Takže jsem šla do hadříků. Nakupovala jsem, utrácela… Na to kilo jahod mi nakonec ani nezbylo. Když jsem přišla domů, tahala jsem z tašky nakoupené poklady. Tričko pro starší dceru, šatičky pro mladší, dupačky pro prcka, kraťasy pro manžela… Když jsem všechno vyndala a rozdala, zeptala se mě dcera: A co jsi mami koupila sobě? No, nic. Ale stejně mi to udělalo radost 🙂

Odřekl jsem si sladkou limonádu. Už piju čistou vodu :)

Jasně, letošní dovolenou, to pokud jde o „něco“, pokud jde o někoho, tak taky a souvisí to teda i s tou dovolenou.

Přesně tak, odříkání je smysl života. Umět si něco odrict nebo potažmo udělat něco, co se vam nechce posiluje ducha a dělá z nas inteligentní bytosti. To, ze si umíme odříci, nás odlišuje od zvířátek 😉

Nedávám si cukr do kafe. Byl to boj, ale vyhrál jsem ho. Dnes mi přijde oslazené kafe jako zkažené kafe. Prostě taková znouzecnost :)

Dobrovolně jsem odřekl úolatek a zaplatil plnou pokutu.Bylo to okolo roku 2000 (tenkrát ještě nebyl bodový systém) a na silnici mě chytili policajti.Měl jsem sjeté pneumatiky, věděl jsem o tom, ale protože jsem si říkal, ještě na nich do práce pár kilometrů najedu, tak jsem to nechal být.
Policajti mě řekli, buď za 500 bez bloků nebo za 1000 Kč s blokama.A protože nesnáším podplácení a u policajtů mě to ještě více naštvalo, tak jsem přistoupil dobrovolně na 1000 s blokama.