už jste si někdy naříkali, že proč se máte tak dobře a škoda, že se nemáte o něco hůř?

Občas, i kdzž ne přesně takto.
„Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála.“ – Zdeněk Jirotka, Saturnin.

Prozatím ne, ale asi takový člověk ani neexistuje. Někdy je hůře, jindy lépe. Záleží na tom, jak to člověk bude vnímat. Možná některý „multimilionář“, který má spousty miliard a starostí, jak si ohlídat majetek po tom touží. Aby jako kdysi nic neměl a mohl „klidně spát“. 🙂

těžko ..už jsem viděl bohaté nešťastné i chudé šťastné lidi, ale nikdo nelitoval :o

marci1, asi existuje.
Ano, říkám si pořád, proč já jsem na tom dobře. Když si vzpomenu na Dostála (ministra kultury), Swayzeho, společné rakoslinivka.

Nenaříkám si, protože k tomu nemám žádný důvod. Mám se moc dobře a vím, že bude pořád lépe. Žiji život s úsměvem.