Avatar uživatele
Zlatý

Už jste se někdy ztratili v lese?

Myslím opravdu ztratili, že jste nevěděli kde jste a ani jak se dostane tam, kam jste měli namířeno a nikde ani živáčka... a teď někam jdete a nevíte jestli náhodou nejdete úplně na opačnou stranu.. hodina pryč a pořád nikde nikdo a najednou si všimnete že se začíná stmívat... a mobil vybitej, jídlo s sebou žádný..no chápete, myslím takhle ztratili...

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Něco jiného (chatování vítáno)

Kdysi, na školním branném cvičení - to jsem upřímně nenáviděla. Vždycky to začalo tak mírumilovně. Naše třídní, učitelka čestiny, která v tom byla zaitneresovaná a byla dostatečně měkká, vymýšlela trasy kolem cukráren, známých soch - no zkrátka městem, aby bylo po ruce občerstvení, člověk nasákl dějinami a kdyby něco - po ruce byl vždycky nějaký mužík s plácačkou (nemyslím opilce, ale příslušníka VB!:-) Jenomže... Hlavní slovo měl vždycky sadistický učitel tělocviku a občanské nauky (super aprobace!) Remunda, který se úplně vyžíval ve smrdutém bahně, hlubokém lese, a nebezpečí celkově. Byl to ten "dobrák", co má vždycky radost z utrpení bezbranného dítěte a se sadistickým napětím očekává každé jeho selhání. V mém případě se dočkal jen jednou.
Je pravda, že když já dostanu do ruky kompas, divím se, proč ta šipka neukazuje na mě...takže okolí mohlo něco tušit, já v tom byla nevinně...
Ale zase na druhou stranu - takovou výjezdovou (skoro zátahovou!) akci, jakou způsobila ztráta naší skupiny (vedené spolužákem Komárkem, ale z větší části "navigované" mnou), si pro příště rozmyslel. V dalším roce byla branná stezka o poznání přijatelnější - ale i tak jsem se jí zúčastnila, už ale coby zapisovatel na "metě" - měla jsem tam kazeťák, občerstvení a na tohle cvičení i docela ráda vzpomínám. Zplavení, ošleahaní spolužáci podávající mi vyčerpáním roztřesenou rukou notýsek, kam jim poté, co si utřu mastné ruce od brambůrků za podpory Personal Jesus od DM prdnu razítko a zase se rozvalím na lehátko - no, nebylo to špatné... šlo to i bez lesa...:-))

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Ano, již jsem bloudil

Já mám úžasný orientační nesmysl. Stačí, abych se před barákem 3krát zatočila a netrefím domů. Zajímavé je, že v lese se orientuji podstatně lépe než ve městě.


Avatar uživatele
Stříbrný

Ano, již jsem bloudil

Doplňuji:
Ztratila jsem se na houbách. Nakonec jsem se našla, ale někde úplně jinde, než jsem se najít hodlala :) Nemohla jsem ani koukat, zda v dálce neuvidím světýlko, protože neumím lízt po stromech...


Avatar uživatele
Zlatý

Ne, jsem od přírody dobře orientován

Pozičně si pamatuji (i po mnoha hodinách) kudy jsem do lesa přišel, kam jsem mířil a kde se zhruba nacházím. Nečiní mi to opravdu žádný problém (ani v úplně cizím terénu).


Avatar uživatele
Zlatý

Ne, jsem od přírody dobře orientován


Avatar uživatele
Bronzový

Ano, již jsem bloudil

bylo mi trinactcitila jsem obrovsky strach, paniku, bezradnost. radeji jsem se nehla z mista,abych nebloudila dal,a cekala,az me najdou.


Avatar uživatele
Bronzový

Ano, již jsem bloudil

Doplňuji:
Sice jsem kdysi vedl speciální vojenskou jednotku pří výcviku neznámým terénem, ale přesto jsem už vícekrát v životě v lese zabloudil. V dospívání mi prorokovala věštkyně, že budu dobrý voják a malíř. Malířem jsem dodnes a toho vojáka chápu, jako celoživotní boj jedince za osobní svobodu snad proti všem a všemu. Ale zpátky do lesa. Rád se podobně, jako Hrušínský, ve Vesničko má středisková, kochám přírodou. A tak, i když podle skautských znalostí, se zorientovat umím, baví mne bloudit. Hlavně na houbách. To mne pak dovede do takových tajemných míst, které už podruhé nenajdu. A to mne fascinuje. Je to nesmírná relaxace od civilizace a lidí. Je kouzelné, že člověk může bloudit přírodou v lidsky přemnoženém nebezpečném světě. U nás bloudím v lesích rád, horší je to v divokých zemích, kde vás mohou zlikvidovat. Stačí na Balkáně, v Rusku nebo Africe. Jestli to takhle půjde ale dál, budou i přepadávací skupiny v našich lesích a nastane " středověk". V okolí Moskvy se takto ztrácejí houbaři. Dnes kradou lidi buď na orgány, nebo prostě loupežníci jako v pohádkách. Začíná to být i u nás. Chodím do lesa už také lehce ozbrojen a s kontaktní technikou. Je to jak v hororu. Ale co naděláš, bezpečno už není, co se otevřeli hranice, je tu takové verbeže, co prošli válkou a jsou bez zábran, asiati, balkánci,národnosti od sovětů dobrodruzi z jihu i západu. Můžou tě přepadnout i v příměstském lese třeba u Českého Krumlova. Všude je spousta smažek, feťáků, bezdomovců a to hlavně poblíž turistických míst. Do lesa už vůbec nechodím s manželkou. Sám bych se o ni bál. Jsem dobrý osobní strážce, ale právě proto rizika nezvyšuji. Kdo si myslíte, že přeháním, tak bohužel ne, a bděte, bude hůř. Bída a hlad z lidí udělá zrůdy. Bude to válečný stav. Ovšem chaotický, každý proti každému, nebo skupině. Už to začíná. V noci se to dostane i do měst.policie je slabá vojsko žádné. Budeme se zamykat. Naše specifikum jsou ještě cikáni, ti tmu nepotřebují. Už vidím titulky v novinách. " Postříleli se na houbách".


Avatar uživatele
Bronzový

Ano, již jsem bloudil


Avatar uživatele
Zlatý

Něco jiného (chatování vítáno)

Janko a Marienka ako skúsení turisti, vedeli, že vždy niekde svieti svetielko nádeje. Riadim sa podľa ich príkladu, takže v lese síce blúdim, ale zámerne, sledujem zver, krásy prírody.
Ak nesvieti svetielko skúste podľa nosa, pach ľudského odpadu vás určite priedie bližšie k civilizácii.
Doplňuji:
Nebezpečenstvo prepadnutia ako píše Kohut57 je vyššie hlavne blizko civilizácie


Avatar uživatele

Ano, již jsem bloudil

Ačkoliv se pokládám za osobu s výborným orientačním smyslem, bloudit se mi podařilo. V lese, který poměrně dobře znám a několik let jsem do něj jezdila na houby, se začalo těžit dřevo. Já v zápalu sběratelské vášně si neuvědomila, že les kolem mne vypadá trochu jinak a chybí "mé" orientační body. Okamžitě jsem si uvědomila, že vůbec netuším kde jsem já, natož kde mám zaparkované auto. Jakmile jsem narazila na jakousi lesní cestu, pochodovala jsem po ní tak dlouho až jsem z lesa vylezla. Přede mnou ohromná pastvina a dálce jakási neznámá vesnice. Vydala jsem se do vsi, bylo dopoledne, nikde žádný domorodec, ale na autobusové zastávce jsem vyčetla kde se nacházím a že dokonce za 15min. pojede bus. Peníze jsem u sebe neměla, ale řidič byl ochotný a za několik syrovinek mě svezl několik km a dokonce zastavil mimo obvyklou zastávku, zato poblíž mého zaparkovaného auta. Doma jsem se pak dívala do turistické mapy a zjistila, že jsem se po té cestě vydala naprosto opačným směrem a nachodila zbytečných cca6 km, což je můj osobák....:))


Avatar uživatele
Bronzový

Ne, jsem od přírody dobře orientován


Avatar uživatele
Pokročilý

Ne, jsem od přírody dobře orientován


Avatar uživatele
Stříbrný

Ano, již jsem bloudil

ale teď chodíme s turistickou GPS takže nějaké bloudění nehrozí...


Avatar uživatele
Bronzový

Něco jiného (chatování vítáno)

Myslím, že ne :) Jen mě napadlo to, když vytáh táta mě a bráchu na houby. K večeru volala mamka se strachem kde jsme a nebyl by to můj táta, kdyby si z ní neudělal p*del a neřek jí, že jsme zabloudili a dvě hodiny se vymotáváme z lesa :D


Avatar uživatele
Bronzový

Ne, jsem od přírody dobře orientován


Avatar uživatele
Bronzový

Ano, již jsem bloudil

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

briketka10

bajo já si vzpomněla ztratily jsme se se ségrou na Velký pardurdubický bylo nám 5, moc jsme se bály pamatuju si, že to tam hlásili tím jejich rozhlasem, naši nás vítali a my byly šťastný, celý bez sebe, uřvaný nudle u nosu, ale zas za odměnu se šlo na koňský fotbal - to se mi moc nelíbilo, některej koníček si
poranil nožku :(

Avatar uživatele
Zlatý

bolak

když ste byli dvě, tak to není ztracení :)

Avatar uživatele
Zlatý

led

ad Funna
GPS je niekedy nepresné - zámerne, kvôli vojenským účelom, vojaci majú presnejšie - už ste sa dostali niekedy pomocou GPS miesto do obce na stred jazera? Nám sa to už podarilo v Nemecku a vďaka GPS sme na francúzskych hranicia našli aj ´Koniec sveta´ - okolo nikde nič, ani zem, len tiché nebo nad hlavou, ani len vtáčik-letáčik -, čím sme dokázali, že skutočne jestvuje. Podobný jeho dvoník je aj na slovensku neďaleko Nových Zámkov. Idete po ceste a zrazu reflektory svietia do prázdna, ste na kraji hrádze...

Avatar uživatele
Zlatý

bolak

já už taky na houby jedině s GPSkou :) ono je to možná nepřesný, ale ne tak jak to využívám já.. dorazíme autem namísto, já si uložím polohu a pak můžu hodiny bloudit po lese bez toho aniž bych potřeboval sledovad kudy du nebo jak dlouho a na který straně je slunce..vždycky vím kterým směrem se dostanu zpátky k autu a jak se to zhruba daleko, takže můžu skončít s hledáním až na poslední chvíli a můžu se vydat jak daleko chci, protože vím že nezabloludím

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4395
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2269
Zlatý annas 1828
Zlatý quentos 1548
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1519
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1427

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.