Už jste se někdy topili?Proč?Kdo Vás zachránil?Musel vás hledat na dně a pak resuscitovat ?

Na přehradě Na Hrachovci kdysi blbla sestřenice a začala z legrace topit bratra. Ten se lekl a „opřel“ se o mne. Zatlačil mne hezky pod vodu a než se rozdováděná sestřenka vyblbla, tak jsem se pořádně napila. Máchala jsem kolem sebe rukama, ale nepomáhalo to, tak jsem ho nakonec za tu ruku chytla a on mne naštěstí pustil.
S těma dvěma „pitomci“ jsem už víckrát do vody nešla.

jako malou mě kluci topili ze srandy na kluzkých kládách v rybníku..
zachraňovala mě kamarádka od té doby neplavu do hloubky..

Jako malá jsem dost často chodila na místní koupaliště. Hlavně vždycky s kamarádkou a i mojí mamkou. Jednou jsme byly ve vodě, kamarádka si odplavala někam pod „houbu“, a já byla nějak kolem, když najednou jsem se ocitla pod vodou. Podařilo se mi vynořit hlavu, nadechnout se a volat na kamarádku. Zjistila jsem, že mě chytli dva úplně cizí kluci a snažili se mě asi utopit. Vzpomínám si, že jednoho jsem kopla a druhého kousla, načež pak jeden řek „Ta svině kouše!“. Naštěstí si toho v tu chvíli všimla kamarádka, připlavala, jednomu klukovi vlepila facku a pěkně ho seřvala. Byla jsem z toho dost vystresovaná a dodnes se na koupalištích necítím dobře, rozhodně do bazénu nechodit sám!
Tohle byl asi nejsilnější zážitek, pak už to byly takové ty klasické, ale taky dost nepříjemné věci… Například jsem se chtěla naučit udělat kotoul pod vodou, dařilo se mi to, tak jsem to zkoušela pořád a pořád a najednou se to se mnou nějak zatočilo, tak jsem v rychlosti vyděšeně otevřela oči a vyplavala na vzduch. Nebo jsme byli na školním výletě a půjčili si nafukovací člun. Kluci ho obrátili vzhůru nohama a různě jsme ho podplavávali. Pak jsem se taky nějak dezorientovala a furt hlavou narážela a zoufale hledala hladinu… Uf, byly to hrozný pocity… V tom stresu si ani člověk neuvědomí, že pod vodou otevřel vyděšením oči, a jako že mě vždycky strašně pálily…

2×

Jednou v zimě, jednou vlétě, nerad se totiž opakuju.
A proč? Prostě mi to tenkrát přišlo jako docela dobrej nápad…

V létě jsem zapad do hloubky, brácha mě vytáhnul (prej) asi po minutě normálně za vlasy. V zimě, to sem zase kroužil kolem díry v rybníce. A kroužil a kroužil, až se mi končeně podařilo zapadnout pod led (*pouhá shoda jmen).

Nikdy jsem se netopila v pravém slova smyslu, ale dříve jsem jezdila zádvodně rafty a kajak, takže se spoustakrát stalo, že se loď cvakla a já jsem zůstala uvězněná po ní. Nic příjemného ho to nebylo – silný proud, tvrdé kameny, ale vždycky jsem si poradila anebo mi někdo pomohl. Kolikrát i vesta a helma byly nap.d.

Když jsem byla malá,byli jsme s rodinou u Balatonu a tam se stává,že chvilku je mělčina a najednou hloubka,já to nečekala a začala se topit. Máchala jsem kolem sebe rukama jako blázen, ale paní, co plavala kousek ode mě jen divně koukala. Naštěstí můj táta všechno viděl,tak hned skočil do vody,plaval ke mně a vytáhl mě. Naneštěstí u toho teda utopil foťák.Co si paní plavající poblíž myslela,že se děje,že nezasáhla,je mi záhadou :D

Ne, že bych se přímo topila… Ale byli jsme s našima (já asi 7let) na Slapech. Naši opalovačka u řeky, já si hrála u břehu. Ležela jsem na nafukovací matračce, pak jsem si na ni sedla jako na loď, ale obkročmo, vzala jsem klacek a začala „pádlovat“. Ani jsem si to neuvědomila a v tichosti jsem se dostala až do půli řeky! Jak jsem se otočila, začala jsem vyvádět, matrace se „přelomila“, či spíš „složila“ vejpůl a já byla uvězněna uvnitř jako šunka v sendviči. Tatínek hned skočil šipku do vody a zachránil mě.
Myslím ale, že mě to nějak nepoznamenalo a na vodu jsem v žádném případě nezanevřela. Jen jsem pochopila, že si můžu užívat jak chci, ale musím být opatrnější. 🙂

Já plavu jen v sladkejch vodách, tam nevidim důvod, proč bych se měla topit.