Těšíte se ještě?

Pokud se člověk umí těšit a stačí mu jen třeba zdánlivé maličkosti, věk nehraje žádnou roli. Ti, co to však neumí, jsou neustále zapšklí atd., se netěšili ani jako mladí, nebo byli vesměs „zklamáni“ z čehokoliv.
Zkušenost s první variantou

ani já jsem schopnost těšit se neztratil. Říká se, že by člověk měl žít přítomností, že přítomnost je dar a tak podobně, ale když na té přítomnosti zrovna nic není, proč by se netěšil na něco v budoucnosti? :{)>

Ahold, s tím nesouhlasím. Babička měla 90 let, když umřela. Co si ji pamatuji, tak pořád bylo něco, čeho se chtěla dožít a na co se těšila. Nejdřív si pamatuji, že se těšila, až vyrosteme, doděláme školy, vdám se a bratři se ožení, až budeme mít děti atd. Kromě toho se těšila každou zimu na jaro, na to, až vezme motyku a popré ji zakopne do země, až vyroste salát, okurky, jahody, až se zpeněží naše práce a bude se za ni moci opravit dům, koupit auto, zaplatit dovolená.
Babička se těšila na takovou spoustu věcí, že mne dnes nejvíc mrzí., že jsem ji trpělivě neposlouchala. Jenže na to nebylo dost času. Mám šedesátku za sebou a také se stále na něco těším. Hodně mne těší, když zvládnu vyřešit nějaký problém (a nejen vlastní). Mám radost z toho, když si dám do pořádku něco v bytě. Těším se na práci, kterou v něm musím udělat, aby to tu vypadalo k obrazu mému.
Hodně se těšívám na to, až přijedou děti a vnučky.
Pokud má člověk život rád, tak má pořád na co se těšit. A já ho mám opravdu ráda. Proč taky ne? Je přece jenom můj a já sama jsem odpovědná za to, jaký je.
A rozhodně není nudný, ten by mne asi netěšil…

To je nesmysl. Stále se těším minimálně na další den, taky si občas udělám radost drobností nebo i lepším monitorem apod.

těšit se musíš NA NĚCO…a pokud máš v životě málo aktivit, tak se nemáš nač těšit…takže si myslím, že to není dáno věkem, ale stylem života…

Já se těším každý měsíc na důchod.

Všetko záleží od uhlu pohľadu.
Niekto potrebuje niečo veľké, neprekonateľné k svojej radosti,
niekomu stačí otvorenie očí po spánku…
Radosť nezávisí na veku,
ale (morálny) vek závisí na radosti,
radosti zo života.
Človek, ktorý sa nedokáže radovať i z maličkosti, stárne rýchlejšie než jeho telo. Toto môže byť príčinou citátu „…těšit se (na cokoli)ustupuje s věkem.“

spousta lidí dojde k poznání, že když se na něco „moc“ těší a zvlášť když to těšení dávají na odiv tak pak něco selže ;). Proto s přibývajícími zkušenostmi si kdekdo nechá těšení raději pro sebe.
máte zajímavý nick

s věkem se mění naprosto vše. A také vnímání duševní nemoci, jako je ANHEDONIE, se mění s věkem. Je možno s tím bojovat, tak jako s kteroukoli jinou nemocí a to nejlépe životním stylem- a tady by to bylo hodně na dlouho ,)
česílko- monitor ,D,D,D ..proč ne ,)

Bohužel je schopnost těšit se závislá na zdravotním stavu. A ten se s přibývajícím věkem jen zřídkakdy lepší. Trpíte-li nemohoucností nebo chronickými bolestmi, začnete se „těšit“ až definitivně pominou. ☹
Ale veseleji. Myslím, že schopnost se těšit a necítit se zklamaně, když nakonec skutečnost neodpovídá míře těšení, je něco jako umělecká disciplina. Máte-li někdo nějaký návod, jak se jí naučit, sem s ním! 🙂

Denně i nočně:-)

Já si dokonce myslím, že čím je člověk starší, tím více se těší i na úplné maličkosti. Třeba na ty, které v mládí tak nevnímal.Že pojede na výlet, že mu rozkvetou květiny, že bude hezké počasí, že si přečte zajímavou knihu apod. Pokud se neumí těšit, tak má asi moc smutný život.:-)

Těším se třeba každý den na manžela, až přijde z práce. A na spoustu dalších událostí a věcí. To těšení se žene člověka vpřed.