Take vam uz vase deti misto podekovani za vychovani rekli, ze zavidi sirotkum ? -iv-

Budem zlá…
Vy sa divíte? Veď, ak musíte upozorniť deti na prirodzené poďakovanie od srdca, tak…Ofélia, niečo smrdí v tomto štáte Dánskom…, tento problém sirotkovia nemajú.
Ale verím, že vy ste tieto slová od svojich detí nepočuli, ani ste ich na to nemuseli upozorniť.
Žiaľ s necitlivosťou detí voči svojim rodičom sa, hlavne v poslednej dobe, stretávame často.

Tak podobných slov díků se snad dočkáme až na smrtelné posteli a popravdě o tento projev vděčnosti zatím nestojíme.
Holky sice v tomto smyslu nic „nezabučely“ ani když jsme jim dávali požehnání při jejich sňatku. Přesto někdy s manželkou v jejich přístupu spatřujeme něco jako záblesk uvědomění si, že i díky nám se ve svých rodinách chovají jako docela slušní lidé za jejichž činění se nemusíme stydět, ale často můžeme i docela pyšnit.
Doplňuji:
Na téma sirotci prosím hovořit nechci, protože otec matky zemřel kdy jí a jejím dvěma sestrám bylo přibližně od šesti do dvanácti roků a taťkovi otec zemřel, když mu bylo necelých devatenáct. Sory.

Upravil/a: dudu

Dovedu si živě představit rodiče – prudiče, kterak „votravuje“ s tím, že extra vychoval a lační (nutí!) po vděčnosti. Ve své „spravedlivé“ potomkovské vzpouře jistě i odrostlé „děcko“ plácne něco v tom smyslu: Siroty, co po ní zůstaly na tom nemusely bejt tak blbě…
Já jsem ale nikdy vystavena takové rodičovské tenzi nebyla a naštěstí dřív, než by mohlo k něčemu takovému dojít jsem poznala sama, že bez rodičů bych nebyla (nic).
Na toto téma: doporučuji shlédnout tenhle kousek z dětství Honzy Svěráka a Filipa Smoljaka.:)
http://www.you­tube.com/watch?v=wDrxDkK­bP2M&sns=em

Jo s dětma bývá potíž, ale je to o společnosti !!!!!

Zatím ne. říká se ale : kdo si počká, tak se dočká . Takže uvidíme.

no pááni,kdyz ctu tuto otazku,JESTE ZE NEMAM DETI:-))