Také se vám to stalo ?

No, barbakane, nevím, jak dalece jsi odolal Ty a jak manželka.
Má zkušenost:
V rámci povodní jsem na postiženou oblast příspěvek dala.
Žebrajícím peníze nedávám, protože už jsem tu psala, že v Lusace jsem zažila žebráka bez nohy, který když dostal cca 20,– Kč, tak ještě „držkoval“, potom najednou tu nohu sundal (a měl dvě normální zdravé nohy), sedl na kolo a než jsme k druhému obchodnímu centru dojeli autem, tak už zase jako beznohý žebral tam.
Nenechávám si vnucovat ani pohlednice a jiná „umělecká“ dílka postižených. O ty se má řádně starat stát! Na daních a dalších platbách si na to vybírá peněz dost. Že s nimi potom špatně hospodaří, to už bychom si konečně měli naučit uhlídat.
Nepřispívám ani na „poslední zvonění“ a podobně. Na opíjení maturantů nemám zájem přispívat. Na večeři a nealko mi rodiče peníze před lety dali, tak by to mohlo podobně fungovat i jinde.

Tak občas potkám člověka, který vybírá peníze na různé charitativní projekty. Nikdy neodmítnu pomoci. Často také dávají i nějaký ten dárek, což potěší.
Doplňuji:
Někdy ke mě přijde i jednotlivec s žádostí o několik korun pro sebe. Také nikdy neodmítnu. Samozřejmě i záleží na tom kolik peněz mám zrovna u sebe, ale nějaký peníz se vždycky najde.

Upravil/a: anonym

Bych zakyval hlavou že ne a pak ho ignoroval. Stejne ve zkutečnosti ani beztaz hluchoněmý neni a ja nejsem milionář abych mohl rozdávat prachy, mě je taky nikdo nedává.

Myslím, že manželka se slitovala a slona máte doma .
V cizině je to běžné- několikrát za večer přijdou do taveren takový lidé a vyskládají na stůl dost věciček a vždy seberou a odejdou . Zatím jsem neviděla , že by si někdo něco koupil .

Taky se nám , to stalo :)
A myslím , že ho doma nemáte .

Barbakane, takových slonů, pejsků, ptáčků.. doma máme nepočítaně. Přispívám drobnými dary v DMSkách, do kasiček v obchodních centrech, do klobouku zuboženým žebrákům na ulicích… Vždycky si řeknu: Já mám co na sebe, co do pusy, manžela, krásné děti, domov i auto, nic mi nechybí. Tak alespoň něco daruji těm méně šťastným…
Spíš mi vadí slečny před vchody do supermarketů, které se na člověka sesypou a vnucují příšerné příšerky za příspěvek 50 Kč. Těm vždy hodím do kasičky maximálně drobné, 10–20 Kč, abych od nich měla pokoj, ale příšerku si nevezmu. Jo a vadí mi proto, že ty slečny jsou samozřejmě za svou práci zaplacené…z těch da­rů.

Do kasiček nedávám.
Ale dost pracuji v neziskovém sektoru – takže se dá říci, že příspěvky mám silně odpracované.

Přispívám jen na Den proti rakovině, protože mi na ni vymřela půlka rodiny. Žebráky nesnáším, protože si za vyžebrané peníze koupí tak akorát levné krabicové víno a různým kasičkám nepřispívám, protože nevěřím, že jsou tam čisté úmysly a že peníze skutečně dojdou na propagovaný účet. Navíc, opravdu nemám na rozhazování a už se těch pouličních kasiček vyrojilo tolik, že při pravidelném přispívání by mně to hodilo i pár set měsíčně do minusu a přemýšlet, koho upřednostnit, nebudu. Stačí mi vidět v TV zprávách nový moderní trend a to stále více výzev lidí žebrajících o peníze na své postižené dítě nebo na své bydlení a chytá mě vztek a říkám si, jak k tomu přijdou ti ostatní potřební, kterým je stydno jít do TV a hrát to na soucit ostatních lidí. Asi do TV půjdu taky, jsem taky chudá a založím si účet anebo vybrané peníze dám Bendovi, když mu nestačí k obživě 350.000 Kč měsíčně.

jedině, kdy přispívám je DMS, tady mám nějakou jistotu, že to dostane ta správná organizace. Pouličníkům nedávám nic a říkám jim, ať mne neobtěžují.

To je že je někdo hluchý neznamená,že bych mu něco dal.Je to sice hrozné a nikomu to nepřeju,ale využívat svůj handicap na žebrání…Mě se to taky jednou stalo.Přišel hluchoněmej s kartičkou,kde bylo napsaný že chce aspoň 80 kč!!Ani sem u sebe peníze neměl,tim líp.A ani za to nic nenabízel.A ne­vim,k čemu by zrovna hluchej potřeboval peníze,když už teda.

Přesně tohle se mi stalo v restauraci. Činnost hluchoněmých, vizitka, akorát porcelánového slona nahradil malý přívěšek na klíče s myškou mám dojem. Každopádně jsem odmítla. Přispívám na místní charitu, občas na Unicef, vím, kam peníze jdou a co se s nimi děje. Na ulici má jedinou výjimku den proti rakovině. Jinak odmítám a chvátám co nejdál pryč.