Avatar uživatele
Tw!st

Stěžoval by si člověk již od narození izolovaný od realného světa?

Napadla mě taková zajímavá myšlenka, je to docela psychologické a možná je potřeba zapojit trochu inteligence na pochopení. Kdyby člověk už od narození žil v nějaké místnosti 2×2 metry, která by neměla okna a člověk v ní žil už od narození, jen by mu někdo miniaturním okénkem pravidelně podsouval jídlo, tak za předpokladu že by nijak neonemocněl, stěžoval by si na ten život, když by o žádném lepším ani nevěděl? Nevěděl by jak vypadá příroda, jak vypadají lidi, neuměl by říct žádné slova, prostě jeho život by se točil- jídlo-koukání do tmy-spánek a pořád dokola… Jak by si mohl stěžovat, když by si nic lepšího ani neuměl vybavit? Těžko by si totiž zamyslel: „Sakra, proč tu jsem zavřený, chci ven“ když by o žádném jiném životě než v temné 2×2 metry malé místnosti nevěděl? A ještě jedna možná ještě více filozofická otázka: Nedá se to z malé části přirovnat k dnešnímu životu 90% lidí? Práce pro jiné od 6ti do 14ti, potom práce doma, potom minimum volného času, spánek a zase znovu? Tito lidé si sice stěžují, ale ve výsledku se s tím spokojí, jen protože v nic lepšího nevěří a neumí si to představit, protože jsou zaslepeni a ovládáni konceptem systému, který vytvořili lidé, kteří si tohle uvědomili již na počátku? Tato úvaha nemá být vůči nikomu ofenzivní, je to jen čistě filozofická otázka k zamyšlení. Co si o tom myslíte?

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? ivzez, anonym před 2705 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
xxx3

takoví lidé se občas někdy vyskytli. V podstatě se to dá označit za týrání ze strany toho, kdo je měl vychovávat. Jsou pak samozřejmě poznamenaní na celý život tím, že neznají řadu naprosto běžných věcí a pokud se do určitého věku nenaučí mluvit, tak už to pořádně nebudou umět nikdy.
Jiná věc je, že srovnávat tohle se situací 90% lidí (zajímalo by mě, jak jsi přišel k tomu číslu) je totálně nesmyslné. Nechápu, jak to myslíš, že je těch 90% lidí „zaslepených a ovládaných konceptem systému…“. Já mám dojem, že nějak nejsi schopný smířit se s tím, že různí lidé mají různé představy o životě. Pro řadu lidí není představa pevného životního rozvrhu ničím hrůzostrašným, právě naopak. Stejně tak nevidím nic špatného na tom, že člověk „pracuje pro jiné“. Kdyby to ostatně lidi nedělali, tak by neexistovala řada služeb od popelářů, přes policii až po zdravotnický personál. Co by mělo podle tebe být to „lepší“?

Upravil/a: xxx3

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
ivzez

Jde o dvě nesrovnatelné situace:

(1)
Nestěžoval, neměl by nač, neuměl by
mluvit, neuměl by nic, ani si stěžovat.

(2)
Tito lidé mají na výběr, je jenom na nich, jestli,
případně kdy se odhodlají svou situaci změnit.

Upravil/a: ivzez

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
anonym

Podobná situace byla zajímavě vyobrazena ve filmu Nell viz: Nel vyrostla v odlehlé chatrči v lesích Severní Karoliny a nikdy nepoznala nikoho jiného než matku, která měla vážnou poruchu řeči. Nikdy tak neslyšela skutečnou angličtinu a vytvořila si svůj nesrozumitelný jazyk. Po matčině smrti ji objeví místní lékař a snaží se jí ve zdejším prostředí pomoci. Vlivný Alexandr Payle ji však chce „studovat" v laboratoři. Soudce nakonec nařídí, že adeptka psychologie Paula ji bude „pozorovat" tři měsíce v lesích, a teprve pak se rozhodne o Nellině dalším osudu.

K věci: Podobně jak píše ivzez. Nevěděl by o co vlastně kráčí a co se děje mimo jeho svět. Změny by nastaly až kdyby se dozvěděl o světě a někdo jej začal učit. Do té doby by to byl jen promarněný čas a život.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
anonym

Velmi zajímavá otázka! :) Na tohle už nemám teď v noci mozkové buňky, ale zkusím o tom popřemýšlet až budu spát a vyjádřím se později.

před 2705 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek