Ano, stává. Vždycky když vidím nového člověka, tak si na něj představím nějaké jméno a on se pak představí a jmenuje se úplně jinak. A občas mu řikám tak, jak jsem si vymyslela to jméno a potom se mi to plete.

Skvělá otázka, i když by mohla být lépe formulována:D

K odpovědi od „ABCDEFGHRT“ bych měla jen málo co dodat:DDD

Zkuste se pročíst odpopvědi na podobné na podobné otázky
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/myslite-ze-taknejak-sedi-ty-vlastnosti-krestnich-jmen-udavany-v-tech-clankach-kco-se-povalujou-ruzne-po-internetu
–
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/ma-nase-jmeno-vliv-na-to-jakou-mame-povahu-charakter-jak-v-urcitych-situacich-reagujeme
–
Něco o užívání jmen v odkazu

¨http://www.ze­nyprozeny.cz/ar­t/3215-pomaha-vam-vase-jmeno-nebo-snad-skodi/

Uvažuji o jménu, až když je slyším. Vybavuji se jiného nositele tohoto křestního jména. Někdy přemýšlími, zda bude dotyčný(a) stejn(/a) jako předchůdce, tedy zda se k němu hodí. Ale jen křestní jméno nedělá člověka, je to jeho charakter.

Myslím si, že také záleží na oslovení, to často ovlivňuje psychiku. Vadí mně zdrobněliny u dospělých, připadnou mě neupřímné. Hodí se k dětem.

Nebo zkrácené Slávek – může být od Miroslava, Jaroslava, Bohuslava atd. Záleží na tradici, zde někoho oslovím první části křestního jméno nebo druhou.

Důležité je vyslovat správně, jméno nekomolit, případně vyhovět přání toho, koho oslovíme. I on může jistou variantu svého jména vnímat negativně.

Každé jméno je jiné, není to naše zásluha, že je máme. Někdy se dovíme, proč nás rodiče takto pojmenovali, jindy nikoliv. Existuje i historie jmen, takže je možné srovnávat.

Vše je jen o zvyku.

Ano, ne často, ale někdy si ke tváří přiřadím určité jméno a pak mám problém si zapamatovat to správné. Ale nesedí mi ani jména některých celebrit, vzpomínám na Juliána ze Superstar nebo teď mladá zpěvačka Celeste (http://magazin­.aktualne.cz/ce­lebrity/celes­te-buckingham-jako-modla-mladych/r~4e54b­94aa60911e49e4b­0025900fea04/) – ta by klidně mohla být třeba Janička:-)