Stalo sa vám už, že ste niečo v nejakom filme pochopili, až keď ste si ho pozreli druhý krát? :D

Stává se mi to u všech filmů Davida Lynche.

Obcas ano. A obcas dokonce az kdyz si prectu knizku (napr. Saturnin, kde v knize je vysvetleno to, co je ve filmu jen nesmyslne naznaceno – „Skokana kdyz jeste zije ujima se policie“ – narazka na skakavy krok tety Kateriny, ktera ale ve filmu chodi normalne).

Kdysi dávno to byl třeba Total recall s Arnoldem,těšila jsem se,kamarádka mě pozvala na tehdy nový film,no nějak jsem to nepobrala ani se mi moc nelíbil,ale za pár let jsem pochopila a dokonce se mi líbil.
Druhým filmem,na který si momentálně vzpomenu bylo Napiš si svou smrt s C.Goodingem jr.Tam jsem nějak nepochopila hned ten začátek,že se k hlavní postavě do domu o karnevalu vloupal někdo v masce s úmyslem zabít a mezitím pozoroval hlavní postavu.Ta cosi spisovala a trpěla samomluvou,a po tomto monologu se maskovaný lupič rozhodl nezabít tuto hlavní postavu a odešel.Ono šlo o to,že ten začátek se tak nějak odehrával jakoby na konci filmu a posléze se děj přemístil na začátek příběhu,jenže na tom začátku nebyla nijak uvedena časová osa děje.Jinak velmi dobrý film.

Na některé filmy se musím dívat vícekrát, abych to pochopil, Hlavně u detektivek. Stejně tak si některou knížku přečtu vícekrát. Pokud znám výsledek a charakter postav, mohu jejich reakce sledovat a nejsou pro mne neočekávané. Každé dílo by mělo uspokojit člověka už po prvním shlédnutí, nebo přečtení. Pokud to člověk dělá u jednoho díla vícekrát, určitě důvody nejsou nízká inteligence diváka, ale spíš hodnota díla.

Mnohokráte knihy filmy cokoliv…