Souhlasíte s výrokem : „Binec v bytě, šťastné dítě“ ?

jakože přídeš z práce, vodevřeš dveře a… „no ale tak děcka! já chápu že jste šťastný ale ty záclony ste posrat nemuseli..“

Odpoveď byla označena jako užitečná

Myslím že jste zadanou otázku nepochopili. Všichni se tu bavíte o hygieně a pořádku. Já měl tři dcery spíše ještě mám ale jsou už dospělé. V bytě kde si hrají děti jsou rozházené hračky Ať je uklidíte během chvilky jsou zas rozházené.To platí i když už jsou děti větší a věci si musí uklízet sami.Tak teda čím více hraček je po pokoji znamená že si spokojeně hrají.To může znamenat ten binec v bytě. Ba naopak když bylo velké ticho obyčejně něco provedli.A teď ruku na srdce kdo měl naprostý pořádek v dětském pokoji aniž ho rodiče na to museli upozorňovat. Tak souhlasím binec v bytě šťastné dítě

Je-li ten binec takříkajíc momentální, pak ano. Při trvalém pobytu ve „sterilní výkladní skříni“ si dítě své dětství moc neužije.

Pokud máme dětský pokoj, dá se binec spíš akceptovat. Nicméně bývá nutno, když binec překročí únosnou míru, takový pokoj uvést do stavu, kdy jej lze za pokoj považovat. Už z důvodu hygieny a výchovy k pořádku.

Pokud dětský pokoj nemáme, je to horší. V bytě bývají předměty, které je občas prostě nutno nalézt. Taky když ráno pospícháte, není nejlepší šlapat po hračkách, drtit je podpadky nebo na nich sebou švihnout. Tam se binec prostě musí pravidelně likvidovat.

Ano, ale všeho s Mírou (průšvih, pokud jsou doma samí Pepíci 😉

Myslím že rčení poukazuje hlavně na lidi, co furt běhají s hadrem po bytě, knihy v knihovně rovnají podle barvy hřbetu a velikosti, hrnečky ve skříni natáčí ouškem přesně do jednoho směru a na děti pak ani nemají čas – nebo právě tolik aby jim vytkli ten nepořádek jaký způsobily.

Již mnoho let směřuje společnost k jakémusi pořádku. Pořádek doma, pořádek v ulicích… závidím jeskyním lidem, kteří toto neřešili. Kdo nemá doma pořádek, utřený prach, vyluxováno, vytřeno, prádlo vyprané a vyžehlené, nádobí po vaření uklizené, tak je pokládán za bordeláře. Kde se tato „povinnost“ vzala, nikdo neví. Ale v současné době je to prostě povinnost. Takže vychovat dítě k pořádku a např. k uklizení hraček, později k mytí nádobí a luxování je povinnost, třeba jen proto, že schvácená maminka nestíhá a otec k tomu není. Ženy mají pocit, že když nemají perfektně uklizeno, nestojí za nic a tak se denodenně trápí s hadrem v ruce a večer padají na „ůsta“, ale s dobrým pocitem, že mají uklizeno. Co kdyby někdo třeba přišel na návštěvu? Bylo by dobré se zeptat, kdo vlastně tuto uklízecí „povinnost“ v domě vymyslel? Ke tvé otázce, nemyslím si, že binec v bytě, šťastné dítě. Protože v životě později by bylo jen nešťastné, kdyby neumělo po sobě uklízet. Tak je to ve společnosti nastaveno, pořádek se prostě očekává a jako miliony dalších lidí i já byla k pořádku vedená, takže, moje dítě, „ukliď si po sobě hračky, jdi si umýt ruce, jde se jíst“.......
Doplňuji:
Tak k tvému doplnění, jestli děcka jedly palačinku či zákusek, který držely rukama a umazaly se, taky bych je hnala se okamžitě umýt. Nemůžu za to, byla jsem tak vychovaná a taková taky budu. Na druhou stranu, jestli děcka jedla příborem a na jídlo nesahala, nevím, proč bych je měla deptat. prostě a jednoduše, máte umatlané ruce, tak „umýt“, jestli nemají umatlané ruce, tak mýt není potřeba

Upravil/a: pusinka50

souhlasím, je to pravda ..a u nás se vždycky hodně moc uklízelo :o

Ne.