Šlo by vymyslet něco, aby vězni neztráceli sociální vazby na rodinu, přátele, děti a zároveň neohrožovali společnost?

Pro začlenění trestaných do občanského života fungovali tzv. sociální kurátoři. Ti měli za úkol se po výkonu trestu o občany „se škraloupem“ postarat. Mám za to, že podobná instituce funguje i dnes, tím spíš, že kriminalita neklesá, ale naopak narůstá. Má poslední zkušenost v této oblasti je stará asi 10 let, kdy do rodinného podniku nám poslal ÚP zloděje po výkonu trestu a neinformoval nás o jeho minulosti. Dvouhodinová návštěva tohoto individua nás stála skoro stotisíc korun, protože jeho profesní vlohy se projevily hned v noci po jeho první návštěvě naší firmy.
Jsme svým způsobem společností zvrácenou, protože lépe se dokáže náš stát postarat o lidi nepřizpůsobivé a s pošramocenou minulostí než o ty, kteří žijí řádně v rámci zákonů a předpisů.

Já bych byl taky pro využívání alernativních trestů jako domácí vězení či veřejné práce za nedbalostní trestné činy, to jsou stejně často nešťastní lidé už dost potrestaní tím samotným činem. Ale vadí mi jiná věc, soudy dávají vysoké tresty a náš systém stejně téměř všechny vězně po polovině pustí ven. Proč se tedy neukládají rovnou ty zkrácené sazby, ať nás neklamou.

To by museli chtít samotní občané a nepáchat žádnou trestnou činnost. Od toho je to trest, že ztrácí i určité výhody a vazby.
Předpokládám, že nikdo tam neni omylem / i když u naší justice / a tak ať si to pěkně odsedí. Jen bych podstatně přitvrdil režim, přikázal těžkou práci, a pokud si kriminál nezaplatí, nepustil bych ho. Vězeň nás stojí cca 27,000 kč měsíčně. A na druhé straně stát nemá , také díky tomu třeba pro tělesně postižené.