Sedmileté dítě se samo-poškozuje

Určitě zajít k psychologovi.

Jít se poradit s psychologem je dobrá rada, ale tu jistě znáte sám.

Všimněte si, že dítě se poškozuje po vyhubování. Zde je teda třeba hledat řešení. Není chyba na straně toho, kdo dítěti hubuje? Co chcete docílit tím, že dítěti hubujete? Chceme ho stresovat? Zastrašit a ponížit? Přesvědčit ho násilím že to nesmí dělat a že zasluhuje trest? Ne! Vyhubování od rodiče musí dítě cítit jako jinou formu rady co dělá špatně a jak by to mělo dělat dobře. Křičí se proto,že ono na normální hlas nereaguje. Dítě musí cítit, že i když ho rodič hubuje, myslí to s ním dobře. Potom se přestane sebe poškozovat. Potom se ale také připravte na to, že se dítě bude snažit prosadit svůj názor (= bude odmlouvat). Pokud se nejedná o bezpečnost dítěte nebo o nebezpečí úrazu, musíte se smířit s tím, že dokud dítě nepřesvědčíte, že pravdu máte Vy, musíte s ním žít dál s láskou a každý se svým názorem. Dítě totiž také může mít někdy pravdu.
Pozor: Dítě musí přiznat rodiči právo veta v případech, kdy se jedná o jeho bezpečnost. Neposlušnost v těchto případech musí být ihned potrestána fyzickým trestem (plácnutím). Tento trest ale nikdy nesmí přecházet do psychického trestu (nemám tě rád). Rodič musí mít své dítě rád vždy a bezpodmínečně.
Přeji Vám hodně lásky, pevné nervy a smysl pro spravedlnost!

Jedna spolužačka se sama fackovala, třeba při diktátu, když udělala chybu. Později fackovala kluky okolo. Občas jsem „zaslouženě“ taky jednu dostal.
Dnes je z ní učitelka.