S jakým nejzvláštnějším dotazem jste se setkali?

Jednou,loni v lete,jsem se tahla s nakupem a bezel za mnou muz a volal"slecno,ha­lo,slecno" otocila jsem se,myslela jsem,ze jsem neco vytratila z tasky a ten pan mi zacal rikat,ze se mu libi takove typy jako jsem ja(nejsem uplne stihla)a bez okolku se otazal,jestli bych s nim nechtela…no nebudu vulgarni,proste jsem ho poslala nekam.
Takze dotaz nebyl ani tak zvlastni,jako spis neslusny.

Já včera večer naposledy.Kamarád v podroušeném stavu se mě zeptal,jestli mám berle na parádu,nebo je musím nosit pořád.No,nevěděla jsem co říct a jestli to myslí vážně.Ostatní se začali smát a ze srandy mu nadávat,ať už nechlastá.No,určitě bych je nosila jako módní doplněk.....

Život tropí hlouposti.

Paní profesorko, mohou Vás vyhodit ze školy?

Odpověď: Ze školství se dá vyletět jenom pro znásilnění a defraudaci – peníze ve školství nejsou, znásilnit nikoho nemůžu, takže mám na doživotí…

Možná by to mělo patřit spíš do „nejvtipnější dialog“, ale kamarádka mi jednou vyprávěla, že měla službu na vrátnici na vysokoškolské koleji. Zazvonil telefon, zvedla ho a ozvalo se: „To je nádraží?“ – „Ne, tady koleje“ popravdě odpověděla kamarádka. 😁

Letos v parných letních dnech jsem šel v centru Prahy a zastavila mne bezdomovkyně.Zep­tala se mne zda bych jí nedal nějakou vyšší finanční částku.Zeptal jsem se jí jakou částku si asi tak představuje.Od­pověděla mi že asi tak od dvaceti tisíc výš.Byl jsem tak překvapen že jsem jen zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu a v šoku se ubíral davem lidí pryč.Ještě bych chtěl dodat že nevypadám jak nějaký top manažer,ale měl jsem na sobě staré džíny a staré triko.:-)

jednou při několikáté cestě do USA se mne zeptal kolega,který tam letěl poprvé na zasedání nadnaárodní společnosti,„Jestli si někdy dávám v americe nohy na stůl,když tam tak často bývám,“
Odpověděl jsem ,že samozřejmně,ale jen tu umělou,když ji sundám.
A nejkrásnější byl jeho pohled,když nevěděl jestli se smát,nebo omlouvat
A teť jak se potkáme,já ťukám na nohu a on si na hlavu.

Stojí v Chrudimi před nádražím několik autobusů jako náhradní doprava za vlak do Pardubic a čekají na cestující, kteří přijedou vlakem od Hlinska. Ke skupince řidičů přijde babička, ukáže na kloubovou karosu a ptá se: „Prosím vás, ten autobus jede do Pardubic celej?“ Řidiči vytřeštili oči a Honza, řidič té karosy, odpovídá: „Jo, celej.“ „Tak to jo. Víte, já se bála, abyste ten konec třeba neodpojili v Rosicích,“ usmála se babička, poděkovala a nastoupila. Ještě dlouho jsme přemýšleli, jestli to myslela vážně.