Avatar uživatele
Zlatý

Rozhodujete se rychle a ve svém rozhodnutí se nepitváte nebo si dáváte na čas a vše si nejprve dlouze promýšlíte?

Já s tím mívám problém,dlouho mi trvá,než si něco rozmyslím,někdy dokonce nejsem schopná se rozhodnout vůbec. Štve mě to,ale nemůžu si pomoci..:-(
Omluvte,pokud jsem to špatně zařadila,nevím kam...
Doplňuji:
Hanulko,Ty se máš,jak já bych si přála umět se rychle ozhodovat a donekonečna se v tom neštourat...jak píše Terryle,jsem z toho pak tak zmatená,že už vůbec nevím co mám dělat a někdy se špatně rozhodnu. Asi s tím opravdu už nic nenadělám,ale ničím se tím..
Děkuji vám moc za odpovědi.:-)

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Jak v čem. Důležitý věci samozřejmě promýšlím delší dobu, ale pokud to není tak zásadní, rozhoduju se spíš rychle. Sice o věcech třeba nějakou dobu přemýšlím, ale vyloženě rozhodování to není. Jinak vím, že jsem děsně nerozhodná a dlouhý babrání a analyzování mě spíš zmate, takže se spíš rozhodnu špatně.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé, já se dokážu měsíc rozhodovat, zda tu či onu bundu koupím, či ne. Zrovna tuhle zimu jsem měsíc kolem ní jezdila a rozhodovala se. Pak jsem pro ni vyrazila - a ve výloze nebyla! Zrovna ji platila jiná zákaznice. Naštěstí ale měli jinou v mé velikosti na skladu. :-)
Jinak důležitá - velká - životní rozhodnutí dělám většinou doslova přes noc.
Jdu spát se starostmi, většinu noci propřemýšlím, zvažuji... k ránu usnu a ráno se vzbudím rozhodnutá.
Takhle jsem se rozhodla k rozvodu, později ke stěhování k mému nynějšímu manželovi, vymyslela jsem, v čem budu podnikat... Prostě večer nevím a ráno je rozhodnuto.

Občas se mi ale stane, že celý den přemýšlím, co uvařím, až neuvařím nic :-)))


Avatar uživatele
Zlatý

Andělé ,já jsem zase tvůj opak , moje rozhodnutí bývají rychlá už od školy ...to už asi nezměníme.Zatím jsem žádnou zásadní chybu v životě neudělala.


Avatar uživatele
Bronzový

Moje rozhodování se dá vyjádřit matematicky: Buď jsou všechny komponenty zhodnoceny kladně a pak se rozhodnu rychlostí blesku, nebo v nějakém bodě nemám jasno a pak to nechám u ledu tak dlouho dokud tomu neurčím prioritu.
např. nechce se mi vyhazovat peníze za věci které nedokáži využít,
- v případě dobré knihy stačí že mi přináší kvalitní obsah i když ji nepřečtu ihned, může na ni dojít :-) a chci ji mít v zorném poli, koupím ji
- Zajímavé potravinové doplňky které bych podle doporučení a mých obtíží měla brát a pomohly by...jenže vím že momentálně se tím zabývat nechci, musí to počkat až se rozhodnu investovat i do příslušné terapie čas, takže nekoupím a nijak se tím netrápím.
Většinou když se pro něco nerozhodnu, najdu jiné řešení které mi vyhovuje lépe, takže věřím tomu, že pod vědomým rozhodováním je ještě podvědomé programování které stejně jako já fandí efektivitě a přirozenosti a směřuje ke zdraví a doufám i k moudrosti :-)
Myslím že by to bylo dost zvrácené, kdybychom v podvědomí měli něco co by pracovalo proti nám :-) takže tomu věřím a fandím. Dost často mě totiž intuice dotlačí někam kde najdu něco co chci, takže jsem se vlastně rozhodla už předem.
Nakupování je samozřejmě jen snadný příklad, myslím že rozhodování je možné jen na základě souhlasů. Pokud souhlasíš že chceš riskovat abys něco získala, pak nebudeš váhat. Pokud chceš jistotu, všechno se tě snaží upozornit že jistota není možná. Můžeš vymezit jen určitou toleranci a v té je možné získat jistotu. Tak jako neseženeš dokonalého muže, ale můžeš najít toho který má některé okouzlující vlastnosti pro které ho můžeš milovat.


Avatar uživatele
Zlatý

Rozhoduji se rychle,zatím sem nelitoval.


Avatar uživatele
Zlatý

Jelikož jsem Střelec - odpoveď je jasná! :-)
Samozřejmě, že jsem (podle někoho) asi udělala i chyby, při mé zbrklosti, ale ne v mých očích a názor druhých je mi víceméně ukradený. Oni můj život nežijí. Co se může jednomu zdát jako šílenství - neboť má úplně jinou povahu, znamená pro druhého naprosto "normální" situaci. Za vším, co jsem kdy udělala si hrdě stojím a nejednala bych ani dnes jinak.

A ty odvolávané schůzky... Jsou lidé, kteří se bojí, že je ostatní budou špatně posuzovat, vyptávat se, popř. litovat. nebo se z nějakého důvodu stydí atd. Zájem druhých o nás je příjemný obvykle pouze tehdy, když se nám daří. Pak se nedivím, že někdo společnost nevyhledává. Ale odvolávání domluvených schůzek těsně před jejich termínem nebo dokonce jejich ignorování, to je dost ošklivé. Jednou, dvakrát - pokud to má rozumný důvod, se to dá zkousnout. Jsem zastáncem toho, že když se s někým nechci vídat, nic si s ním nedomlouvám. Tohle zavání ostudou a tím, že se bude o člověku mezi známými (o něž třeba stojí) říkat, že je nespolehlivý. Na to pozor...


Avatar uživatele
Zlatý

někdy se rozhodnu rychle, jindy zase pomalu..
záleží o co jde, jestli mám jít třeba spát nebo se najíst tak je to jasný udělám to hned :-)
ale když mám něco udělat co počká tak se rozhoduju dost dlouho a trvá mi to a musím si promyslet i postup..
při nákupu jak řekla Deli tak chodím okolo obchodů tak dlouho než se mi nějaké oblečení opravdu líbí a pak si ho teprve koupím, nesnesu, aby mi zbytečně visely krámy ve skříni..
když mě někdo požádá o pomoc a v tu chvíli můžu tak se nemusím ani rozhodovat to je jasný, že hned pomůžu..


Avatar uživatele
Zlatý

Většinou se rozhoduji dlouho.
To prý vodnáři bývají :).
Jen někdy, když si něco kupuji, jsem trochu rychlejší. Ale to jsou vyjimky :).
A jsou i další. Když kamarádi nebo mamka cosi potřebují.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

Deli,s tím jídlem jsi mě rozesmála,také se mi to už stalo. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlela a na nic chut neměla,až jsem nic neuvařila.:-D
I s věcma jsem na tom stejně,než něco koupím,trvá mi celou věčnost,než se k tomu rozhodnu. Pak už to také někdy nemají.:-D
Ale s čím jsem fakt neskutečně trapná,je,když slíbím,že se s někým sejdu nebo půjdem na kafčo,ale pak celý den nad tím přemýšlím,zda jít či nejít. Že tj.ztráta času a že půjdu příště apod. A tak dlouho,předlouho přemýšlím,až to nakonec na poslední chvíli odřeknu. No,to pak mají ze mě radost..Opravdové kamarádky si nerozmýšlím,to jdu normálně a pokud někdy nejdu,smějou se mi,znají mě. Ale s novými nebo "jen" známými jsem nemožná se rozhodnout.
A na ty životní zásadní věci,jsem se vždy rozhodovala celou věčnost,to jsem se mučila jak praštěná. Ale zatím jsem se rozhodla správně,tak aspon to.
Tuhle jsem se rozhodovala jakou koupit barvu propisky...no nejsem já nenormální?:-))

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

Damiano,děkuji za odpověd,jsem za ní ráda. Jen bych chtěla dodat,že pokud se s někým opravdu nechci vídat,schůzku si nedomlouvám. Já jsem to myslela tak,že když se s někým domluvím,že půjdu,tak v té chvíli chci jít,ale když se to blíží,odřeknu to. Naposledy to byl mužský mého věku..popzval mě na kávu,nejprve jsem neměla zájem,pak nakonec jsem si řekla proč nejít na kafe. Jenže před tím než jsme měli jít jsem to odřekla. Měla jsem pak ze sebe špatný pocit. Ale jak říkám,když nechci jít hned,tak nejdu. Řeším v sobě,že pokud už jsme domluvený,tak to odřeknu a to máš pravdu,je ošklivé,chci s tím konečně něco udělat.
S kamarádkami chodím normálně na kafíčko,nic neodříkám,ale když nestíhám a nejdu,nezlobí se,sami to znají,také někdy nestíhají. Ale to se stane občas. Ale stále se se mnou seznamuje spousta lidí. Nechci se tím vytahovat,tj.všude normální. Mám spousty,spousty známých,hodně jich je sympatických. Pořád by se se mnou někdo scházel,já kývnu,v té chvíli jsem ráda,ale doma se mi už pak nechce. Spoustě jsem řekla,že bych ráda šla,ale že mám tolik známých,že bych pak nic jiného nedělala. Známí se smějou,opravdu mi to nemají za zlé,ale když mě potkají,znovu se zeptají,kdy se sejdeme. Se jim právě divím,že se jim ještě chce.
Ale jsem za Tvůj názor ráda,kritiku potřebuji,protože jinak se spolehlivosti nenaučím a to budu akorát na zabití.
Děkuji za upřímnost.:-)

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

Ad Andělé:
Přeji hezký den! :-)
V žádném případě jsem tě nechtěla kritizovat, spíš mi přišlo (čistě pro tebe) potřebné, abys jen zapátrala v mysli, proč to vlastně děláš. Jsou lidé, kteří neumí odmítat, protože nechtějí někoho urazit, ale logicky s každým, kdo je pozve na kafe jít nemůžou. Bývají to velmi obětaví lidé, ale často neodhadnou svoje možnosti. Z toho pak vyplývají ta odvolávání - ono po telefonu nebo mailu to jde líp, než do očí... A někdo to zkrátka vezme špatně, to je jasné...
Psala jsem to hlavně proto, že mám jednu známou, která to dělá hodně často a dost lidem tím leze pěkně na nervy. Přišla tak o dost kamarádek, protože nikdo není zvědavý na její neustálé výmluvy a to jak je "na roztrhání". To je ale jiný případ - ona je velice nevyrovnaný a dost zakomplexovaný člověk, který svými "drahotami" "povyšuje" svou nudnou osobnost.

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

Milá Damiano,také přeji pěkný den.:-)
Omlouvám se,špatně jsem se vyjádřila,nemyslela jse kritiku doslova,ale beru to jako ponaučení,které je pro mne velmi cenné.Vážím si všeho,cos napsala,protože mě to donutilo zapřemýšlet,až jsem se zastyděla,ale to právě potřebuju,protože i když mne známí znají,je dost možné,že s tím mohu někomu jinému nebo i někomu v budoucnu dost lézt na nervy. Hl.je to má nespolehlivost a nevychovanost vůči druhým,což si plně uvědomuju,ale přiznám se,že jsem s tou mou trapnou a neustálou váhavostí nebyla schopna nic udělat.
Moc si Tě vážím,strašně ráda čtu Tvé odpovědi,jsou velmi moudré. Otevřelas mi více oči,dnes jsme byli v Liberci a celou dobu jsem na to myslela a říkala si,jak se musím změnit. Začlo mi totiž nedávno docházet,že se stále více uzavírám do sebe a tj.vlastně špatné. Nemůžu žít jen ve vlastním světě.
Nepřetvařuju se,to z hloubi duše nenávidím,s kým nechci být,tomu nic neslíbím,ale je opravdu bezohledné odříkat již domluvenou schůzku s někým,na koho jsem se před tím těšila. V echvíli,kdy známou či známého potkám a pozve mě na kafe,mám radost,těším se,ale doma už se mi nechce,opravdu jsem se moc uzavela do sebe. Nedávno jsemrovnou řekla,že nejdu,dotyčný mě přemlouval pak po telefonu,nešla jsem,ale když jsme se znovu viděli,tak jsem nakonec řekla,že půjdu,proč né a docela jsem se i těšila,chtělo se mi. Ale doma pak už opět na mě přišla nechut a být jen sama.
Děkuju Ti,vzala jsem si Tvá slova upřímně k srdci a začnu se sebou něco dělat,myslím,že už jsem dnes začla..:-D
Jsi hodná a moudrá,moc děkuju a přeju pěkný den.:-)

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

Děkuji za tvá slova chvály a upřímné sebevyjádření.
Ať už tě potkalo v životě cokoli, co ovlivnilo nebo posunulo tvé jednání jiným směrem než si sama přeješ, věřím, že si s tím poradíš. Všechno chce čas. Buď ráda, že máš přátele, kteří o tebe mají zájem, tím ti dávají najevo, že jsi fajn. Bylo by škoda se jich stranit. Jen víc věř sama sobě - vždyť i na té ulici jsi to byla ty, kdo se z pozvaní radoval a těšil se. A že se ti doma nechce? No a co? Je dobré, že to víš. Stačí se jednou "přinutit" a uvidíš, jak budeš spokojená!
Přeji ti všechno dobré. :-)

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

Já děkuji Tobě za upřímné vyjádření,opravdu mě to nakoplo a nasměrovalo na lepší cestu..:-) Děkuji i za podporu.
Máš pravdu,jsem ráda,že o mne ještě přátelé mají zájem,budu si toho více vážit a více se snažit se nestranit,akorát mi to škodí. Je potřeba ještě více zapracovat na sebedůvěře a opět se více radovat ze života.
"Přinutím" se někam zajít,to slibuji hl.sama sobě.
Děkuji moc a také Ti upřímně přeji jen to dobré,jsi fajn.:-)

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

:-)

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

:-)

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4395
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2269
Zlatý annas 1828
Zlatý quentos 1548
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1519
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1426

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.