Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Jak je to u vás, poznali jste ?

Ano. Jeden příklad za všechny – při studiu na VŠ mi v pátek nezbylo na cestu domů a bankomat mi odmítl peníze vydat. Kamarád mi bez váhání půjčil – i přestože jsme se ještě znali poměrně krátce.

to už dnes moc neplatí…každej si apriori položí otázku: a co z toho já budu mít ?

Já osobně si myslím, že je naprosto chybné si vůbec něco takového myslet. V nouzi poznáš přítele… Je třeba se zamyslet nad tím, že záleží v jaké nouzi jsme a jestli nám je dotyčná osoba vůbec schopná pomoci… Pokud požádám o pomoc někoho kdo nemůže nebo nemá prostředky, tak ho nemůžu přeci odepsat… Podle mě je velikost, když ti někdo dobrovolně podá pomocnou ruku, ačkoliv nemusí.

No – zrovna v této situaci jsem ještě pomoc žádat nemusel…
😉
Ale jinak ano, samozřejmě…
😉

Ano poznal. Stala se mi před několika léty nepříjemnost. Vyhořel mi dům. Přišel za mnou známý, ani ne blízký kamarád. Přinesl jistý finanční obnos, s tím, že toho sice moc nemá, žena že je delší čas nezaměstnaná. Obnos mi dal s tím, že až budu moci, tak mu ho vrátím. Bez záruk bez smlouvy jen na podání ruky.

Ano poznal a sám jsem pomohl.
Taky jsem poznal tu obrácenou verzi.

Z druhé strany: kdysi jsem podržel kamadáda, který se dostal do potíží (pobyt na psychiatrii …). I po letech mi dává najevo, že mně to nezapomene …