Lze se řezat jen kovovou žiletkou, nebo i tou normální na holení?

Ahoj, chtěla bych se zeptat jestli se dá řezat jen takovou tou kovovou žiletkou(kde se kupuje?), nebo i normální na holení? A řežou se žíly? (Né, nechci se řezat :D i když ta přezdívka tak vypadá, potřebuju mít referát do školy o sebepoškozování a tohle jsem nikde nenašla:)) Popřípadě jak poznáte, kde je hranice mezi tím se jen ‚pořezat‘ a tím, když říznete moc hluboko a pak vykrvácíte? Díky.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: quentos

Odpovědět

Zajímavá 0 před 3007 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

gecco

taková ta kovová žiletka je normálně na holení
řezat se dá čímkoli ostrým
víš, co to znamená „aka“???
do referátu určitě nepotřebuješ návod, jak se (po)řezat
dalších informací je plný net – https://www.google.cz/search?q=sebepoškozování+řezání&oq=sebepoškozování+řezání&aqs=chrome..69i57j0.11391j0j4&client=tablet-android-lenovo&sourceid=chrome-mobile&ie=UTF-8

4 před 3007 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

iceT

Pořezat za účelem sebepoškození se dá ledasčím – střepem, břitvou, nožem, rezatým hřebíkem, víčkem od plechovky.....
Něco jsem našla, třeba se ti ti bude hodit na wiki

Ti, kteří byli pohlavně zneužiti nebo sexuálně či tělesně týráni. Tito lidé ještě k nepříjemným pocitům mají velmi problematický vztah k vlastnímu tělu, které je teď zneužité, nečisté, špatné. Své tělo nechtějí nebo se bojí mít rádi. Zranění buď přináší chvíli, kdy se k svému tělu mohou chovat kladně (postarat se o něj, ošetřit ho) a nebo je to pro tělo trest. V případě trestání těla bývají zranění zvláště krutá a soustředěná na místa, jež mají s původním traumatem spojitost (prsa, stehna, genitálie).
Lidé, kteří zažili nějakou jinou pro ně velice „zlou“ událost (rozchod, hádky v rodině, škola aj…)
Ženy, protože mají větší sklon sebeobviňovat se a vztahovat problémy na sebe.
Mladí, protože jsou zatím nezralí a nemají dost zkušeností s řešením problémů a překonáváním překážek. (Pokud sebepoškozování přetrvá i do vyššího věku (po třiceti letech), pak se většinou jedná o zafixované chování.) Mnohdy jde o touhu dokázat si, že na to mají a chtějí poznat pocit když se říznu. Jde o adrenalin. V takových případech si způsobují nejčastěji rány na rukou, o kterých ví, že v případě nehody je nemohou ohrozit na životě.
Osoby s duševními poruchami. Schizofrenici a další mentálně postižení, u nichž nejde o problém v rámci nemoci, ale u nichž se sebepoškozování přidá jako další samostatný psychický problém, jehož vznik nemoc pouze podnítila. Jsou na něm závislí, stejně jako výše zmíněné skupiny.
a článek
http://psychologie.cz/proc-si-ublizujeme/