Reportáže do televizních zpravodajství

„My novináři“ máme kanály a tipovače. Jde samozřejmě o to, o co se jedná. Někdy můžou zavolat škodolibí sousedi (nebo sousedi, co by se hroozně rádi viděli v televizi říkat „to vám byla tak strašná rána, když tomu Pavlovi 1212 bouchl ve dvě ráno plyn, vzbudilo to celou rodinu!“ :). To je asi nejčastější, myslím.
V médiích, kde jsem dělala já, chodila souhrnná hlášení mailem cca jednou denně, stručné zprávičky, my si vybrali zprávu a požádali mluvčí o víc info a o fotky. Ale to bylo psané, takže žádný rychlý výjezd na místo v době, kdy se to ještě děje. U televize to je rychlejší. Asi dává echo „spřátelený“ hasič nebo policajt, i když si neumím představit, kdo by to byl… těžko si představit, že někdo ze zásahu. A tiskoví mluvčí v noci v práci nejsou.
Někdy vám prostě dá tip někdo, koho znáte a kdo zná vás a ví, že se tématem zabýváte – mně jednou volal známý s tím, ať okamžitě sedám k počítači, že tamhle havarovala vojenská stíhačka.

Asi mají placené lidi, co jim to hlásí a reportéři tam uhned jedou. Dokonce někdy jsou tam dříve než Policie. Také jim to někdy lidé volají sami,ať se dojedou podívat a natočit si to.

Jsou věci o kterých je lepší nevědět. Třeba, že novináři jsou na místě dřív než záchranáři, přestože jediný telefon je k záchranářům.
Takže napíchlé telefony, vysílačky, často i dohoda s jednotlivými záchranáři kteří včas dají avizo apod.(znám případ, kdy se v novinách objevila fotka od saniťáka, protože nikdo na místě nefotil s výjimkou jeho a policie a fotka bylo z jeho místa focení).
U určitých celbrit je to ale trochu jinak – samy zavolají novinářům (často bulvár) kde jsou co dělají, kam letí na dovolenou apod., a potom všichni dělají překvapené, že VIPku náhodou potkali třeba na letišti.