Rasy člověka – v čem kdo vyniká ?

Populace, která dlouhodobě žije v určitém prostředí, se tomuto prostředí geneticky přizpůsobuje. Určité vlastnosti jsou v daných podmínkách výhodnější než jiné a jejich nositelé jsou úspěšnější, mohou snáze přežít a zabezpečit početnější potomstvo.

Například kůže se brání nežádoucím složkám slunečního záření tak, že vytváří více melaninu. V důsledku je taková kůže tmavší. Proto obyvatelstvo v oblastech s nižším slunečním svitem mívá kůži světlejší, zatímco tam, kde slunce svítí intenzivněji, mívá kůži tmavší. Velmi tmavá kůže, hnědá, nikoli černá, se vyvinula u subsaharských Afričanů, v Indii a to zvláště u Drávidů a Sinhálců nebo u některých skupin na Nové Guinei.

U asijského mogoloidního obyvatelstva se vyvinula oční řasa, která u nás vyvolává dojem šikmých očí, pravděpodobně v důsledku pobytu v prašných oblastech centrální Asie. Chrání oko proti prachu. Ovšem možná by stejně dobře mohla chránit proti sněhu v prudkém větru. Je těžké vypátrat odkud a kudy se homo sapiens do Číny dostal a můžeme se jen dohadovat jak která skupina lidí v předhistorických dobách přišla k určitým znakům. Paleontologické nálezy vztahující se k vývoji člověka jsou vzácné.

Další rozdíl, který mě teď napadá, je adaptace na teplotu. Tam, kde si Inuit, tj. Eskimák, pochvaluje, jak je pěkně teploučko, středoevropan „klepe kosu“ a někdo od Konga by se tam asi brzy dostal do zdravotních potíží. A naopak, Inuitovi by v amazonském pralese asi bylo brzy „nevolno“.

Organismus se také přizpůsobuje dlouhodobému životu ve větší nadmořské výšce lepším hospodařením s kyslíkem. Proto řada vytrvalostních běžců pochází z oblasti Ethiopie nebo z And. Nadruhou stranu mi není známo, že by třeba Zátopek měl nějaké relevantní cizokrajné předky, ale kdo ví. Jisto je, že obyvatelé Himalájí se doma pohybují bez zadýchání, zatímco turisté a horolezci z Evropy lapají po dechu, musí se aklimatizovat a vypomáhat si dýchacími přístroji.

U některých vlastností je těžko posoudit do jaké míry jsou dány již geneticky nebo jsou zatím jen důsledkem životního stylu daného jedince. Tuším, že kdesi v tropech žije kmen, který celý život tráví vsedě ve člunech. Mají nápadně krátké nohy.

U inteligence pak platí, že největší vliv má jednak individuální dispozice a jednak prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Zjednodušeně: pokud budeme průměrného Papuánce vychovávat ve Švédsku, s vysokou pravděpodobností z něho vychováme průměrného Švéda. Z člověka s mentální retardací nevychováme „einsteina“ ani v Americe ani v Číně. Ale pozor, toho „einsteina“ nedostaneme ani z člověka s nadprůměrným IQ, je-li vystaven podmínkám nějakého primitivního, přízemního, tuhými zvyky či ideologií nebo fanatismem ovládáného prostředí. Vyhrabat se z takových podmínek se podaří málokomu. K tomu je potřeba dalších vlastností – přemýšlivost a schopnost bránit se samozřejmosti, píle, odvaha, houževnatost …