Avatar uživatele
Zlatý

Prožil jste si někdo "na vlastní kůži" syndrom vyhoření?

http://cs.wikipedia.org/…

...pokud ano, jak jste se z toho dostali?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele

Nevím, zda to je ten syndrom. Ale na posledním pracovišti jsem zažil nechuť tam jít. Ráno se vzbudím a už jen to pomyšlení tam jít bylo nepříjemné.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Naštěští ne až do té nejhořší fáze... ale byla jsem na "nejlepší cestě". U člověka pohybujícího se celý život v mediální a psychologické oblasti se to ostatně dalo dříve nebo později čekat....Jelikož jsem ale moc dobře věděla k čemu směřuji a na rozdíl od laika jsem to dokázala včas zarazit, nedošlo k úplnému Burn outu.
Udělala jsem to, co mi vlastně "radilo" mé tělo. Vykašlala jsem se na spoustu věcí, o kterých jsem se domnívala, že by se beze mě neobešly. Totálně jsem "překopala" styl života a přirozeně jsem si "stanovila" nebo spíš objevila své skutečné priority. Šťastný partnerský život, užívání si soukromí, absolutní rozlišení toho co je opravdu důležité a toho, co mne jen vyčerpává. Zbavení se lidí, kteří mi vysávali energii a přidělavali starosti. V praxi to vypadalo tak, že jsem si vzala toho, kterého jsem celý život milovala, vypadla z pitomého ženského kolektivu i z nadmíru velkého mediálního tlaku, zaměřila jsem se jen na určitou oblast - tzn. vybrala jsem si zajímavé "fronty", na nichž se chci pohybovat, omezila jsem přednášky, publikování, kongresy - začala jsem si vybírat jen ty nejlepší a nejdůležitejší, více jsem se specializovala, začala malovat, fotit, daleko víc sportovat a pohybovat se v přírodě, nešidila jsem se v ničem. Nejdůležitejším na světě se stal můj šťastný soukromý život. Pokud se člověk dostane až do fáze Burn Outu - nikdy se tam nedostane člověk sobecký, ale ten, který by se rozdal, dělá pro okolí opravdu všechno co může (i co nemusí a nemůže) a hodně (úplně) kašle na své potřeby. Jde o to naučit se být více sobecký a nemyslet si, že když jsem šťastná(ý) - že je to špatně. Mám hodně pacientů, které tenhle "fenomén" dnešní doby trápí a je pro mne jako pro psychologa velice dobré, že jsem s ním také měla svou zkušenost. Nejen že se mohu daleko lépe vcítit do jejich pocitů, ale také jsem (snad:-) příkladem toho, jak se s ním dá zatočit.:-) Být v dnešní náročné době vyčerpaný a přepracovaný - to není nic neobvyklého. Je vidět, že je člověk zodpovědný. Ale nic se nemá přehánět.
Btw - Všimni si, že líný pitomec, flákač a ignorant se syndromu vyhoření "nedočká". Třeba cikána s podobnou diagnózou nikdy neuvidíš.


Avatar uživatele
Bronzový

Změnila jsem místo.
Pocit, že tu práci neposunu už někam dál a do důchodu budu jako robot opakovat stejné procesy, byl ubíjející. A teď jsem znovu na startu a je to fajn. Syndrom je pryč.

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Vzdělání a práce

Zlatý annas 2420
Zlatý Drap 1491
Zlatý quentos 1220
Zlatý mosoj 643
Zlatý hanulka11 567
Zlatý gecco 564
Stříbrný ivzez 539
Zlatý led 528
Zlatý marci1 491
Zlatý Michal Kole 475

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.