Provokujete někdy záměrně?

Nesnáším provokace,které se týkají hádek,nemám to ráda. Nejsem člověk,který rád provokuje.
Ale takové erotické provokace…:-)) Jako žena jsem si samozřejmě ráda před manželem zaprovokovala…a kdo né,že?:-)
Ale také provokuji ráda děti k blbinám,smíchu a­pod..

Dost často, Vedou mě k tomu srandičky a humor. Většinou to dopadne dost špatně – pro mne.

Provokuji manžela a jak to vypadá neřeknu a jak to dopadá to už vůbec neřeknu :))

Není provokace jako provokace. Záměrnou a cílovou provokaci nevykonávám,ale jak píše Drap,tak i s tím souhlasím!

Ne, nedělám to, protože vím, jak to štve mě, když mě někdo provokuje. :) Ale občas se s kamarádkou jenom tak trochu z legrace popichujeme, až dojde třeba i na pár ran. :D Ale všechno jenom tak ze srandy. :)

Ne, ne. Nedělám to, co nemám sama ráda.
A provokace k tomu patří.

Ano, ak to má význam.
napríklad rozprúdiť diskusiu. ak chcem zistiť určitý názor. Zvykla som si tento spôsob pri našich pracovných poradách, ak riešenie začalo viaznuť, vyprovokovala som diskusiu a ajhľa, riešenie ležalo celú dobu pred nami, alebo aspoň naznačilo cestu a smer.

já jen, když si hraju se zvířaty a to je šrumec, ale k rozpáraným závěsům ještě nedošlo, jen provokuju kocoura třeba smetákem a hadrem, psa, když na něj volám kšíc a čiči, nebo vem si ho šupáka, kousni cikána 🙂
s lidmi se nepouštím do konfliktu ráda, nedělá mi to dobře, kdo má jiný názor než já, ať si ho má a nechá, neberu mu ho, na svém já si budu stát a on se svým ať si odejde, nebudu se s ním hádat natož ho provokovat..

Ráda provokuji v na diskusi Rodina.cz Chodí tam většinou ženy, které přemýšlejí úplně jinak než já. Má diskuse Jste bordelářky? Byla diskuzí dne, byly tam samé máminky v naklizených domovech bez jedinné bakterie. A na mě by nejradši poslaly sociálku.

Pak jsem založila diskusi o trapné větě některých rodičů „nebreč , nebo ti dám na zadek aby jsi měla proč“ – tuto větu všechny diskutující samozřejmě používají a rádi svím dětem říkají a já byla jediná , které tato věta připadá nelogická a trapná.

Damiano, sama víte, že někdy je provokace nutným způsobem komunikace. Celý život jsem měla potěšení pracovat s lidmi. Někdy šlo řešit situaci v pohodě, jindy se musel hledat jiný způsob.
Pokud jde o partnerské provokace, tak ty asi zná také každý a každý si je vyzkoušel. Někdy jsou zábavné, někdy ne, a výsledek tomu odpovídá.

Ne, proč ?

no jejda 🙂 moje oblíbená činnost

Záměrně ne, ale někdy se mi nechtě podaří věc 🙂
dcera provokuje ráda a i když já se nejdřív bráním tak legrace má nakonec navrch, stříkáme po sobě vodu, ohrožujeme se zubní pastou, přetlačujeme se v uličce kuchyně, když držím nějaký hrnek tak mě lechtá abych to vylila…já mám zas ráda jak zavýskne když se připlížím po čtyřech jako pes, nebo číhám za dveřmi když přichází domů. Hry na pejska nám zůstaly z jejího dětství, kdy zalezla pod stůl a nechtěla se mnou mluvit. Musela jsem tam po čtyřech jako pejsek, protože s ním se bavila, chytila mě jednou rukou kolem krku a řekla že mi dá něco k jídlu. Vlastně za jiným účelem než druhého rozesmát nebo prolomit zamrzlou komunikaci se neprovokujeme ani jedna.