Proč se úspěch neodpouští?

Myslím si, že je to prostě závist. Jenže ti méně úspěšní si mnohdy neuvědomují, že ten, jemuž závidějí, má něco, co by si s ním za nic na světě nevyměnili.
Ale závist může být někdy motivem k činnosti – být lepší než on… Někdo se chce zase zviditelnit …

Lidí závidí, že někdo nezávidí a je spokojený …

Možná u nás je závisti víc než někde jinde ve světě.

Jeden citát: „Závist je nejupřímnější formou uznání.“
Richard Wiggins

Upravil/a: annas

Ze závisti. Ta jedním z našich národních rysů bezesporu je…

Jednoduse proto,ze tato vlastnost je kazdemu ve vetsi ci mensi mire dana od Boha,a potom zalezi na kazdem jak se s ni popere.
Jsou lide prejicni a neprejicni,za­vistivi,ale proc se ti druzi o svuj uspech sami nezaslouzi?Tem uspesnejsim asi sotva neco spadlo do klina samo,takze pokud budu ocekavat cokoliv a nic pro to neudelam,nemohu s uspechem pocitat.

Na závist mám takový to pohled,když někdo něco umí,nebo něco pěkného má,tak vždy tvrdím(a je to pravda)já nikomu nic nezávidím,ale chtěl bych to mít taky,co s tím?Asi se budu muset více snažit,abych toho docílil.

S Annas souhlasím v prvním odstavci. Myslím si ale, že závist nepopohání k činnosti, protože vychází z lenosti nebo pitomosti.
A pak, citát Richarda Wigginse, to je svatá pravda.