Proč se překlad v češtině neshoduje s originálem u literárního díla?

Jednoduše protože to zní lépe, zejména jako název knihy. Old man sice může být starý muž, ale i stařec, ve spojení s přivlastňovacím zájmenem to může být dokonce „starej“ ve smyslu manžel ;{))>

Proč? Vyčerpávající odpověď o název literárních děl se dovíte od Josefa Beneše v článku Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 9–10.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=4856
–
I když je článek starší, určitě stále platí, že překlad díla i jeho název jsou uměleckým činem. Překladateli jde o to, aby upoutal čtenáře buď náznakem v titulu nebo doslovným překladem, příoadně citátem z díla, metaforou, osobním vztahem k dílu či autorovi atd.

Někdy se tedy titul překládá doslovně, jindy má dílo jiný název z jiných důvodů. U Starce a moře jde zřejmě o to, že překladatel (je jich několik) nemohl plně vyjádřit v češtině původní název díla, protože význam výrazu v originále se svým rozsahem nekryje s rozsahem slova v češtině.

Old man JE v překladu stařec.

Je to zcela běžná věc. Překlad je autorským dílem a překladatel není otrok.

Právě proto, že angličtina nemá jednoslovný výraz pro starého muže. Pan Werich řekl toto: „Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct “a litte round apple“, malé kulaté jablko…. Tomu přece chybí barva i vůně.“