Proč se nácvikové zdravotnické figuríně na trénink první pomoci a ošetřování zranění říká Anča, Andula ?

Na kurzech první pomoci se vypráví legenda, o vzniku „Anduly“, figuríny pro nácvik umělého dýchání. Prý šestnáctiletá dcera Anna jednoho švédského doktora se topila v rybníčku za jejich domem. Když přijela ambulance, nikdo děvčeti nedal dýchání z úst do úst, protože to nikdo ze saniťáků prostě neuměl. Když se doktor potom vyptával, proč jeho dceru nikdo neresuscitoval, dozvěděl se, že tato resuscitace se dá naučit jen na mrtvolách. A tak doktor sednul a vyrobil „Andulu“, aby se všichni mohli naučit, jak se dýchá z úst do úst. „Andula“ dostala tvář a jméno jeho šestnáctileté dcery na památku utonulé.
http://petr.blo­gy.atlas.sk/sku­tecne_se_stalo_/26109/

Je to pěkné a rozšířené jméno.
Takhle se ve zdejších končinách ale nazývá přece i ta nafukovací, ovšem k jiným účelům s „tělesnými otvory“ ))
Nijak přesně ti to nevysvětlí nikdo, dozvíš se pouze různé zkazky a názory..

Protože člověk má potřebu stále něco pojmenovávat. Anička je pěkné jméno, mohla to být taky Gertruda.

Ešte sme zvykli hovoriť aj " poštová Anča ", automatickému hlásiču času, ktorý nahovorila nejaká ženská, hlásateľka. Alebo staničná Anča, automatickému hlásiču oznámení v moderných informačných systémoch na staniciach.