Proč se mají lidé tendenci utěšovat svou budoucí velkou délkou života?

Kdybych přemýšlela, že můžu každou chvíli umřít, tak bych vlastně ani nežila, jen bych čekala na smrt:-(((

Myslíš, že rozumnější by bylo si na potkání říkat třeba:
„Hele – ty vypadáš špatně… Asi to máš ´za pár´…“
;-DDD

Že každý?Já ne,já myslím furt jenom najedno,proč bych měla dumat nad tím,jestli jsem,proč jsem atd.,prostě si užívám i bez mozku.

Věří,že,tu budou fakt dlouho,ale všechno živé na této planetě jednou zemře.

Zrovna dneska jsem potkal jednoho hodně starýho člověka jak jde na nákup, teda „jde“ je hodně silný slovo, tak jako cupital, po centimetrových krůčcích, jinak už asi chodit nemohl. Nebo můj děda, ten už prakticky neslyší, a jakákoliv komunikace s ním je nemožná, jiným zase odchází mozek, nebo maj bércový vředy a hnisaj jim nohy, další (kamarádův děda) mají cukrovku a postupně jim uřezávají jednu končetinu po druhý, teda jestli tohle má člověka utěšit, ta budoucnost co nás čeká…

Hlavně že je stále snaha tu délku života prodloužit co to jen půjde, a takovýhle život pak kompenzovat navýšením důchodovýho věku, takže jednou budem dělat až do tý doby, než z nás budou zombie, a pak nám milosrdně dají penzi, ať si ten zbytek „života“ užijem…