Proč se babičkám a dědečkům nelíbí Simpsonovi?

Nejde ani tak o žlté hlavy, či dementne nakreslené postavičky. Ako píšete v inej odpovedi, chce to bohatú znalosť filmových hlášok a scén, čo televíznym maniakom stačí pri sledovaní tohto seriálu. My však nielenže touto znalosťou nevládneme, ale chceme aj akýsi dej pochopiť. A to už je, hovorím o sebe, pre mňa príliš náročné, na rozhárané dieťa, ktorému stačí počúvať hlášky a sledovať mihajúce sa postavičky, som ešte nedorástla. Musím sa ešte veľa učiť…

Stejnou věc jsem doma také zpozorovala a také jsem nad tím přemýšlela. Moji prarodiče jsou věřící a tak mě napadlo, že jim možná vadí, jak si Homer dělá legraci z Flanderse, který je také věřící. Ale samozřejmě to nemusí být ten hlavní důvod.

Je to o zvyklostech, nám tenhle druh humoru v dnešní době nepřipadá vůbec divný. Prarodiče k němu mohou cítit odpor, hlavně babičky, které se v často hospodském humoru nevyžívají. Naopak dědečkům, kteří chodí často do hospody, se to líbit může. Toť můj názor.

Ano, během života se vkus více či méně mění. Co nám v pubertě imponuje, připadá nám to hustý, to nám za 10 let může přijít plytké, trapné a dětinské.
K něčemu si však uchováme vztah a vracíme se k tomu s nostalgií. K tomu objevíme to hodnotné, co nám zanechaly předchozí generace, ale, od určitého věku, nové módy, trendy, umělecké směry atd. přibíráme jen zřídka. Už nás neberou. Životní styl, v němž jsme vyrostli, v nás zůstává.
Takže až za 50 let přijdou Vaše vnoučata s něčím, co v tu dobu poletí, počítejte, že Vám s tím polezou na nervy a Vy rozhodnete, že na takové prázdné, ubíjející a dekadentní pitomosti se prostě koukat nebude…

(„Jó, děcka! Takoví Simpsonovi, to byla jinší úroveň…“) 😉