Proč rozdělujeme slova na měkká a tvrdá?

Slova nejsou měkká a tvrdá, ale některé souhlásky jsou měkké a tvrdé, jiné obojetné.

U těch obojetných je třeba se naučit vyjmenovaná slova a při použití i je vybavit. Týká se i příbuzných slov.

Dále se naučit pravidla shody přísudku s podmětem.

Proč někde píšeme měkké i, jinde vypsilon, je dané historicky. Takže opravdu naučit, procvičovat, odvodit si, proč to tak je.

Jakákoliv taková debata o češtině je velice zajímavá. Plete se mi „mně“ a „mě“ takže raději píšu kratší tvar, je 50% šance, že se trefím a nemlátí to snad do očí jako i/y. S „íčky“ problém nemám. Pochopím, že jsou zcela zásadní čárky, aby to nedopadlo ve smyslu: ,,Popravit ne, propustit." resp ,,Popravit, ne propustit." nicméně bazírování na mnohých vyhaslých zákonitostech mi přijde až úchylné. A je čas na jazykovou reformu. Němci ji za sebou mají. Nemusejí řešit ß popř. ss. Některé jazyky mají jedno z „íček“ pouze u přejatých slov. Atd. Ale chápu, že by to dopadlo dle Pelíšk ve smyslu, že češtináři nebudou mít co žrát, s prominutím.

Slova se takto nerozdělují, pouze souhlásky. Fyzika s tím nemá nic společného. Nedával jsi pozor ve škole. Říká ti něco h, ch, k, r, d, t, n ?

Upravil/a: Kepler

Pro začátek si můžeš zapamatovat → hy, chy, ry, dy, ty, ny.

Pak se můžeš podívat sem:
http://www.mo­jecestina.cz/mek­ke-a-tvrde-souhlasky

A trénovat tady:
http://www.mo­jecestina.cz/ar­ticle/20131102­01-test-mekke-a-tvrde-souhlasky-5