Proč mám strach ze tmy a všechno kolem ni?

Tak si nech svítit aspoň maličké světýlko v zásuvce tzv. orientační světýlko,
nečti a nedívej se před spaním na nějaké horory nebo takové filmy, pak jsi vyblázněnej.
Prostě si před zhasnutím prohlídni pokoj a uklidníš se , nevím kde by se ti tam jaká zrůda vzala, to vše je jen tvá fantazie.
Je fakt, že když jsem byla malá bála jsem se sáhnout v knize i na stránku s mořem a žralokem nebo nějakým ošklivým obrázkem......
Vojtusku kolik je ti let? Jestli to není tajné?......myslím, že z toho vyrosteš.

Tak to přejde neboj máš asi bujnou fantazii, bubáci a zrůdy jsou opravdu jen ve filmech a knížkách . Takže se fakt neboj, až budeš mít večer pochybnosti koukni kde se dá při rozvíceném světle a poznáš že je vše OK.

Píšeš, že teď už tvůj strach není tak velký, jako kdysi… Tak pokud opravdu nemáš ze tmy vyloženě fobii, která by tě omezovala v běžným životě, nedělej si s tím zbytečně hlavu. Každý má z něčeho strach, aspoň trošku! A kdo tvrdí, že ne, kecá! :) Rozumná míra strachu není úplně na škodu: udržuje tě v ostražitosti, učí respektu a pokoře – a taky dává podnět k pracování na sobě, k překonání sama sebe a svých limitů.
Problém nastává ve chvíli, kdy se strach mění ve fobii. Pak není od věci svoje potíže probrat s psychologem – společně zkusíte přijít na to, kdy tvůj strach vznikl a co ho způsobilo: to je první a nejdůležitější krok k „vyléčení“. Pokud budeš mít upřímný zájem svoje obavy dostat pod kontrolu, určitě se vám to podaří. Možná máš v sobě nějaký nepřijemný zážitek z ranýho dětství – je zasunutý hluboko v tvým podvědomí, ale je tam! Já třeba celkově moc nemusím hmyz. Není to o strachu, prostě je mi jenom tak nějak odporný :)) Když mi ale do pokoje vletí vosa, začínám panikařit a buď začnu ječet – a nebo zbaběle prchám. Dlouho jsem přemýšlela, proč se tak strašně bojím… A pak jsem si najednou vzpomněla na 2 nepřijemný zážitky: jednou mě vosa ošklivě píchla, když jsem ji přimáčkla při sbírání jablek..a podruhý jsem ji málem vypila, když si mě sedla na kelímek s limonádou, aniž bych si toho všimla. Oboje se stalo, když mi bylo 5, 6 let – a časem jsem na to úpně zapomněla. Teď už svoje strachy chápu a konečně si nepřipadám jako hysterka, co při pohledu na vosu ječí bezdůvodně, prostě jen tak z principu :))

Někdo na odbourání strachu používá „léčbu šokem“ a já věřím, že u některých lidí to fungovat může. Určitě bych o ale nedoporučovala jako plošnou metodu, protože každý člověk je jiný a co platí na jednoho, nemusí platit na druhýho.
Doporučila bych ti tohle: udělej si třeba dnes večer chvilku jen sám pro sebe. Sedni si někam, kde budeš mít klid, zapal třeba svíčku a soustřeď se sám na sebe. Zkus přemýšlet o sobě a o svých pocitech ze tmy. Zkus si sám sobě nějk definovat a pojmenovat myšlenky, co se ti honí hlavou při každým setkání s tmou. Zkus zapřemýšlet, kdy a kde je tvůj strach největší: bojíš se stejně všude, a nebo v důvěrně známém prostředí je tvůj strach menší? Bojíš se jen tehdy, když jsi v pokoji sám – a nebo i když tam jsi např. s rodiči?
Takových otázek si polož co nejvíc, ať se o svým strachu co nejvíc dozvíš. Dost možná, že potom sám přijdeš na způsob, jak se ho zbavit jednou provždy. Držím palce ;)

Možná, že jsi ani nepřemýšlel o tom jak je tma krásná, zajímavá a potřebná. Potřebujeme ji abychom si odpočinuli, stejně tak ji potřebuje většina rostlin a živočichů. Doma není čeho se bát, jen trošku omez různé horory a další strašidelné filmy, kde nám tmu představují jako ochranu zlých sil a úmyslů.
A jak se zbavit – klidně a postupně. Třeba si večer zajdi na záchod. Jdi třeba na několik pokusů – a pokud máš cestu bezpečnou (nejsou tam v cestě překážky jako schody, skříně apod.), choď bez světla.
Třeba za pár let za tmy přejdeš les a uvidíš, že v přírodě je tma jen výjimečně tak velká, že není vidět ani do nejbližšího okolí.