Proč lidé ponocují?

Ty v tuhle dobu ještě ponocuješ?
Já už „poraňuju“ – respektive snídám, za půl hodinky vyrážím na trhy.

někteří to mají v povaze. Mezi námi jsou skřivani – třeba moje mamka – , ti brzo ráno vstanou i tehdy, když nemusejí, a brzy poránu jim to taky nejvíc pálí; no a sovy (třeba já), které když nemusejí, tak je brzo ráno z postele zaživa nedostanete, a když už se konečně proberou, stejně prakticky ještě několik hodin spěj (nevnímaj, pomalu se probouzej) – no a na oplátku jim to nejvíce myslí dlouho do noc. Když zrovna nemusím ráno vstávat – což se mi občas přihodí i ve všední den, ještě že mám tu pohyblivou pracovní dobu – , udělám nejvíc práce mezi jedenáctou večer a druhou ráno, protože mi to tehdy nejvíc pálí.
Pro „sovy“ je tedy „ponocovat“ přirozené a se stejným údivem by se ptaly (ty sovy – hergot. to vypadá divně) skřivanů, proč „poraňují“.
Doplňuji:
*dlouho do noci

Upravil/a: quentos

Když můžu, když okolnosti umožní, ponocuju ráda. Mám ráda noční klid a ticho a líbí se mi ta možnost užít si dlouhý den. Věčně se mi nedostává času, tak si ho takhle natahuji :)

Za to může Edison s tou svojí žárovkou.

Nemám problém kdykoliv usnout a kdykoliv bdít ani kdykoliv vstávat. Nejsem žádný typ, všeobecně se dá říct, že mi stačí odmala málo hodin spánku. Nemám pevně stanovený denní pracovní režim, jako výtvarnici mě limituje pouze moje fantazie a případně neodkladné záležitosti mých pesanů .

Dobrovolně bych neponocovala a když už, tak určitě ne tady 🙂.
Doplňuji:
Nejsem ani „skřivan“, ani „sova“, protože spím strašně ráda a taková kategorie zřejmě není pojmenována 🙂

Upravil/a: Sůwa

Já ponocuji protože prostě nespím i když si už lehnu tak nespím tak do té jedenácté prostě neusnu. Tak proč se přemáhat

Ponocoval jsem včera, dnes jsem už vstal