Proč jsou tvrdé věci křehké a měkké ne?

Měkké věci mechanické síle ´uhnou´, deformují se, ale nerozbijí.
Viz např. rozdíl mezi skleněným vláknem a sklenicí…
😉

Vazby jsou sice pevnější, ovšem při nárazu se ruší kinetická energie a někde se musí spotřebovat. Měkké věci ji mohou spotřebovat v deformacích, pevné věci nemají kde a holt proto prasknou.

hovorí o tom mechanika kontinua tuhej fázy v teórii pružnosti a teórii plasticity, ktoré skúmajú deformácie pri pôsobení fyzikálnych vplyvov na teleso – vratné a nevrátné zmeny telesa (napr. rozbije sa – nerozbije sa).
náuka o pevnosti zasa umožňuje vymedziť prípustné hranice namáhania a pretvorenia rôznych telies z rôznych materiálov.

hovorí o tom napr. hookov zákon:

deformácia je priamo úmerná napätiu materiálu
(čím väčšie napätie, tým väčšia deformácia – sklo má väčšie napätie, pri údere sa deformuje/rozbije, huba má nízke napätie, pri náraze sa síce zdeformuje, ale vratne, nadobudne svoj tvar späť, plastelína sa tiež zdeformuje, ale nevráti sa späť – jej napätie je medzi sklom a hubou, …).

;-Q

Žíhání kov změkčuje a zároveň jej činí houževnatějším.

Kalení a cementování zvyšují tvrdost. Zakalený kov je velice tvrdý a křehký.

Temperování se provádí až po kalení a vede ke snížení křehkosti a celkovému zlepšení vlastností kovu.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Me­talurgie