Avatar uživatele
Alesh

Proč je brzké vstávání považováno za hrdinství?

Nemohl jsem si nevšimnout, že minimálně v Česku je považováno skoro jako hrdinství. Dost lidí rádo machruje, že jsou už od x hodin vzhůru. Co je na tom tak záslužného, když ten člověk zas brzo vytuhne? Já třeba nesnáším vstávání, ale na druhou stranu jsem schopen fungovat až dlouho do noci, proč nejsem taky vnímán jako hrdina, ale spíš naopak?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? Kerberus, barnajka, fablen před 4631 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
barnajka

Na to přece existuje to pořekadlo: Ranní ptáče, dál doskáče…a taky dřív dozpívá :))

Na tvou otázku ti odpovědět nedovedu, ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo ty ranní ptáčky považoval za hrdiny. Lidi tě maximálně politují, jaká jsi chudinka, že musíš být od půl 5. na nohách..ale že by to někdo nazýval hrdinstvím? Nevím, to fakt slyším prvně. Já jsem měla období, kdy jsem prakticky nespala vůbec. Docela dlouhý období, půl roku minimálně. Začalo to tím, že jsem měla ve škole nárazově „záhul“, navíc jsem do té školy musela denně dojíždět. Ze spánku jsem postupně odkrajovala a odkrajovala, až mi zbyla hodinka, někdy ani to ne. To záhulový období pak ve škole pominulo, ale já byla na svůj nový režim tak zvyklá, že už jsem se o půl 2. ráno budila automaticky a neusnula bych znovu, ani kdybys mě po palici přetáhl kladivem :)) Spát jsem chodívala nejdřív s půlnocí, občas jsem nespala vůbec. O víkendu jsem se to snažila trochu dohnat, ale pondělky bývaly krutý stejně. Když se mě holky v pátek ptaly, co za akce plánuju na víkend a já vyčerpaně zívla, že plánuju spát a válet se doma, byla jsem za nudnýho patrona, co se neumí bavit :))

Dneska to mám s tím spaním a vstáváním pořád takový všelijaký – když musím vstát brzo ráno, většinou vstanu bez věších potíží…ale šííííleně se mi nechce. Víc mi vyhovuje noc, vydržím klidně celou noc nespat a dělat si, co potřebuju. Ten klid a ticho mi maximálně vyhovuje. Ideální je, když se pak můžu dospat ve dne. Ale když to nejde, dovedu jet i 2 dny a 2 noci bez spaní, i dýl. To už je pak ale docela o hubu – dopuju se kafem, každých 5 minut si plesknu facku, začínám mluvit zcesty… Dokonce se mi stalo, že jsem usnula na WC, sedíc na záchodové míse :DDDD

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
arygnoc

to slyším poprvé.

ale lidi, kteří dokážou ráno vstátm obdivuji.
Také jsem sova, chodívám spát kolem 1 – 2 ráno, a v 5 musím vstávat.
Hrůza.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Drap

Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by to bylo považováno za hrdinství. Lídé se převážně dělí do dvou skupin. Na sovy a na skřivany. Sovy chodí pozdě spát a rády si ráno pospí. Skřivani naopak. Ráno vstávají časně.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Jikra

Protože každej národ potřebuje svý(alespoň malý)hrdiny.Já jsem holt taková zbabělá sova.
Nenávidím ranní vstávaní a den u mě začíná budíčkem v 9 hod. a do peří lezu až tak 1–2 hod.v noci.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
eLx

Většina lidí co znám a pracuje na obyčejných pozicích (účetní, dělník, učitel…) pracují od sedmi až osmi hodin ráno. Tudíž, ze strategického hlediska, je užitečné rozšiřovat představu, že je to hrdinství, pokud tak většinový musí pracující lid vstávat. Možná je to i pozůstatek z minulého režimu…

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek