Odpoveď byla označena jako užitečná

Napoví historie

http://www.do­konalazena.cz/zi­votni-styl/rude-rty-muze-stale-pritahuji/
http://www.mo­da.cz/a/histo­rie-cervene-rtenky--18114
"Rty si ženy barvily už ve starověké Mezopotámii, ve starém Egyptě nebo třeba v protoindické civilizaci. Používaly při tom rozdrcené drahokamy, křídla brouků i toxické přírodní látky. Pevnou formu dal rtěnce až arabský lékař Abu al-Qasim al-Zahrawi, který žil na přelomu 10. a 11. století našeho letopočtu: parfémované tyčinky na olejovém základě prostě nechal pokrýt plísní.

V době renezance rudé rty znamenaly ďábla, symbol krve. Ve středověku jakýkoliv make-up byl odsuzovaný, ale rtěnka rozlišovala společenské vrstvy.

Kolem roku 1500 se angličtí pastoři pokusili rtěnku zhanobit jako „ďáblovo dílo“, které se mimo jiné vyznačovalo i na rtech královny Alžběty I. I přes to rudá rtěnka přetrvává v popularitě a žene se do své budoucnosti. Ani o sto let později však tato kosmetická maličkost nenese příliš úspěchu a pojí se dohromady se slovy, jako jsou „hřích“. Vybraní lidé ji však dále uznávají ve své přízni.

atd."

"Rudé rty jsou výrazem smyslnosti, Rudé śílenství odstartovala královna Alžběta I. Červenou barvu na puse si zamilovala natolik, že pro její zvýraznění používala křídově bílý pudr na obličej.

Pokračovatelkami této královské módy se však tehdy nestaly dvorní dámy, ale prostitutky. Ty tím pak změnily pověst červených rtů na vulgární a výstřední.
A tak se toto výrazné líčení nevyhnulo kritice ze strany konzervativní církve a bylo označeno za „ďáblovo umění“.

V roce 1770 anglický parlament dokonce schválil zákon, podle nějž byla každá žena, která svedla muže pomocí červené rtěnky, označena za čarodějnici a neminul ji krutý trest. Možná i právě proto dodnes přetrvává zažitá představa, že krvavě červené rty se k elegantnímu vzhledu dámy nehodí."

Více na http://prozeny­.blesk.cz/cla­nek/pro-zeny-trendy-krasa/161010/cer­vena-posedlost-proc-nelze-odolat-rudym-rtum.html?utm_sou­rce=prozeny.bles­k.cz&utm_medi­um=copy

Více na http://prozeny­.blesk.cz/cla­nek/pro-zeny-trendy-krasa/161010/cer­vena-posedlost-proc-nelze-odolat-rudym-rtum.html?utm_sou­rce=prozeny.bles­k.cz&utm_medi­um=copy
–
Smyslnost, erotičnost atd. vypývá i z charakteristiky červené barvy.

„Aktivuje vůli, dodává energii a víru ve své schopnosti. Označuje život, sílu, dynamiku, čilost, je výrazem podnikavosti, žádostivosti a tvořivého úsilí. Samozřejmě je symbolem ohně a krve, boje a vzpoury. Často vyjadřuje i vášeň a náruživost, lásku a půvab.
Ve středověku označovala také zákona a spravedlnost. Je důležitou barvou pro léčení nemocných. Ukazuje oddanost životu, vůli přežít a přijmutí svého těla.“
http://www.ma­gia.estranky.cz/clan­ky/symbolika-barev.html

Navíc červená barva je cirkevní barvou liturgickou, takže na rtech nebyla určitě žádoucí.

"Červená barva je barvou krve, ohně a lásky. Používá se proto při památkách a svátcích mučedníků. Mučednictví je od prvopočátku církve považováno za nejvyšší svědectví lásky a věrnosti Kristu. Dále se používá při oslavě Kristova utrpení, tedy na Květnou neděli a Velký pátek – v obojím případě se zpívají (čtou) pašije.

Červená je také barvou Ducha Svatého, který na apoštoly sestoupil v podobě ohnivých jazyků, a který je vyjádřením a uskutečněním lásky mezi Otcem a Synem. Proto ji užijeme o slavnosti Seslání Ducha Svatého a při všech votivních mších svatých k Duchu Svatému.„
http://www.vi­kariatjilemni­ce.cz/liturgic­ke-barvy/
–
U prostitutek červená znamenala tedy vášeň, smyslnost, lásku ke svému "řemeslu“, rudé rty " spolu s vyzývavostí těchto žen „dráždily“ muže, stejně jako červený hadr býka.

Samozřejmě u duchovních červená byla výrazem lásky ke Kristovi. Proto se domnívám, že z toho vyplývá, proč církev netolerovala to, co odporovala jejím názorů. Vždyť přece i ďábel se často zobrazoval vedle černé barvy i v červené jako symbol krve, ohně a utrpení.

Upravil/a: annas

Přitažlivá žena – očarovává muže – nutí je odejít od rodiny – narušuje svátost manželství – a už to jede…
Dále viz doporučení Ruth Smythers pro novomanželky a z toho plynoucí důsledky.

Upravil/a: dubraro

Že by se jenom kvůli líčení taky upalovalo to nevím, ale v dobách řádění inkvizice stačily jako důvod i menší prkotiny. Křivá obvinění ze závisti, pomsty, často stačilo mít nějaký majetek a církevní hodnostáři jej schlamstli. Nebo si představ, co by se asi tak stalo, kdyby sis ve středověku zapálil cigaretu: hned by byl z tebe ďáblův služebník a veřejný nepřítel.

Souvisí to se středověkým a pozdějším křesťanským tmářstvím, kdy byla sexualita tabuizována natolik, že je až s podivem, že lidé vůbec přežili a nevymřeli (sex je totiž k rozmnožování nutný). Preferováni byli mniši, řády kláštery a klausury, mnišství a cenobitství a asexualita. Vše co bylo sexuální bylo odmítáno a zavrhováno. Duchovní se neženili a nemnožili. Žena byla ztělesněním ďábla. Stopy tohoto tmářství jsou patrné ještě v dnešní době (sexuální tabu témata).