Proč by vedle mateřského národního jazyka nemohl existovat jeden společný nadnárodní/svě­tový jazyk?

Ano, mel by být. Je to hudba budoucnosti, a jsem presvedcená, ze prijde.
Mel by být jednoduchý, nejvypracovanejsí a nejdokonalejsí . A tím by mohl být jen jazyk umelý. (bez divných sykavek, a pod.)

Mohl by být. Ovšem zatím nebyla vůle ani potřeba toto zavést. A ono by to bylo i nemožné. Spousta lidí na této planetě vůbec nemá možnost navštěvovat školu.

Pokusy boli. Napr. Esperanto, ale čím ďalej tým viac ho predbieha angličtina. To bolo vytvorené z románskych jazykových typov : španielčina, taliančina ap. Ale život išiel iným smerom, anglosaským. Asi aj preto, že to boli ekonomicko – politicko – vojensky význačnejšie ako románske krajiny. a najmä ako aj USA.

Na Slovensku už je uzakonený povinný jazyk angličtina, od 3. ročníka ZŠ. Namiesto zrušenej ruštiny.

Snahy již byly. Dříve se hodně učila latina. Byly také vytvořeny umělé jazyky – např. esperanto. Bohužel zatím vše bez valného výsledku. Je to především proto, že každá velmoc, nebo velký stát usiluje o prosazení svého jazyka.
Nyní nás válcuje angličtina. Především díky rozšíření počítačů a internetu. Sám jsem ve světě poznal, že se s ní lidé domluví nejsnáze. Jako každý jazyk má ale své úskalí. Nemá sice tak složitou gramatiku, ale pro svojí velkou rozdílnost psaného a mluveného slova je pro lidi, kteří nemají hudební sluch dost těžká. Možná, že angličtina může časem splňovat nadnárodní standart hlavního komunikačního jazyka. Rozhodně by byla pro nás přijatelnější, než se učit čínštinu, nebo dokonce arabštinu.

BY? V budoucnu? Proč ne?! Stačí takový jazyk vytvořit a prosadit. Měl by splňovat určité podmínky.

Například by měl být snadný na učení. A to je problém. Takové esperanto má slovní zásobu odvozenou z evropských jazyků, hlavně latiny. Evropanům se tedy může učit snadno. Ale takoví Arabové, Číňani nebo Malajci asi budou jiného názoru. Číňanovi dělá potíže vyslovit hlásku „r“ a nám zase vyslovit, ale i vůbec rozeznat, čínské fonémy. O gramatice ani nemluvě.

Lidi by se museli dohodnout a shodnout na tom, co je „nejlepší“. A to je super-problém. Každému připadá nejlepší to jeho, odpovídá to totiž jeho způsobu myšlení. Nemluvě o tom, že každý by snažil prosadit do takového jazyka něco svého, aby se necítil ustrčený, ale naopak aby jeho národ či kultura byly v jazyce zastoupeny. Stala by se z toho otázka politického boje.

Takový nový jazyk by musel někdo nějakým způsobem prosadit. Jak přinutit podnikatele, vědce, spisovatele, nakladatele, nestátní organizace atd. aby takový jazyk používali? Nějakým diktátem? Navzdory trhu a zavedené praxi?! Proč byste psala svou práci, výzvu, protest v esperantu, když víte, že v angličtině nebo španělštině si ji přečte daleko více lidí?

Antickou řečtinu šířili schopní řečtí obchodníci, řecky psalo množství filosofů a literárních a divadelních autorů, o jejichž díla byl u ostatních národů zájem. Nakonec ji roznesla vojska Alexandra Makendonského. Latinu nejprve šířily vojenské legie. A když se stala úředním jazykem v západním středomoří, začali ji používat i autoři jiného původu. Jejich díla se tak stala přístupná většímu počtu čtenářů. A jako takto již fungující jazyk ji pak používala i církev, později university a vzdělanci vůbec až do dob klasicizmu. Francouzštinu a Angličtinu (ale i jiné) roznesly po světě ekonomický rozvoj, silné armády a kolonizační úsilí. Co by stálo za novým umělým jazykem? „Pouhé“ přesvědčení o jeho budoucí výhodnosti.

Ano v budoucnu je to možné, ale v budoucnu jaksi hodně vzdáleném.

Nejlepší jednotný jazyk je telepatie.Tím bychom se domluvili všichni.

Mohli bychom na sebe blikat Morseovkou, ta už je léty prověřená .