Přiznáte sobě i jiným, že jste chybovali?

Určitě,zrovna včera večer se mi zrovna něco takového stalo. Začala jsem hledat určitou věc, po hodince marného hledání, jsem osočila manžela,že to zaštrachal někam on,,,no pak jsem to našla a bylo to tak,že jsem to zaštrachala já. No,tak jsem se musela omluvit a přiznat se,že jsem to byla já,,,,stejně pak celý večer koukal jak deset čertů,,,,

Souhlasím.
Přiznání k chybě se mi zdá být normální,tak jsme byli vychováni a v tomto duchu jsme s manželkou, vychovávali i naše děti.
Najdou se samozřejmě lidé, kteří chybu nepřiznají a není jich málo.Pravděpodobně svoji chybu, berou jako prohru,která by pošramotila jejich pověst nemýlícího se člověka.Tady na „odpovědích“,se taky najdou.
Okolí si stejně myslí svoje.
Představte si,kolik by ubylo nesmyslných hádek.

no i když je to někdy hodně těžké přiznat svou vlastní chybu a já nejsem neomylná,tak se snažím,někdy sice na to jdu véélkou obklikou,ale lepší je si jí přiznat než pak za sebe dělat blbce

priznani vlastniho omylu by mela byt samozrejmost.Priz­nanim nedelate ze sebe hlupaka(jak se urcite mnozí domnivaji),ale ukazujete jak jste si jisti v kramflecich a take Vasi vnitrni mentalni silu

Myslím,že je to především slušnost. Mýlit se může každý ,ale házet vinu na druhé a nepřiznat -tak to dělá jen srab.

Ano, pokud je to moje chyba přiznám se.
Je sice pravdou, že člověk je tvor, který to nerad přizná a trošku to přikrášlí, aby ta chyba nebyla úplně jen na jeho bedrech, ale s tím nic neuděláme-takoví prostě jsme.
Je však morální povinností vůči druhým chybu přiznat. Však hlavu mi nikdo neutrhne.

Sice nerada, ale chybu na své straně občas přiznávám. Je to důležité pro porozumění s ostatními…

Určitě a svoje chyby si vždy přiznám.