Přidaná hodnota pro zákazníka

Termín „přidaná hodnota pro zákazníka“ vypadá trochu zvláštně. Běžně se pracuje s termínem „přidaná hodnota“ (z toho se platí daň z přidané hodnoty – DPH). Označuje se tak část výrobku/služby, kterou firma přidá. Například nakoupím komponenty do počítače za 14500 Kč, počítač sestavím a prodám například za 15000 Kč. Hodnota, kterou jsem přidal vyjádřená v penězích činí 500 Kč. Kdybych byl firma, tak bych z těchto pěti set platil DPH (ono je to ve skutečnosti trochu jinak, ale pro ilustraci to snad stačí).

To „pro zákazníka“ může znamenat, že je rozdíl mezi tím, jak tu hodnotu vnímá zákazník a dodavatel. Například do toho počítače přidám nějaká hezká světýlka, aby to vypadalo „hustě“ a bude mě to stát třeba jen 100 Kč. Ale ten zákazník z toho bude úplně unešený, protože takový počítač jen tak někdo nemá a bude to pro něj mít větší hodnotu než 100 Kč a tak může být například ochoten si za to víc připlatit. Myslím si, že to je to, co se chce vyjádřit heslem „přidaná hodnota pro zákazníka“.