Při jaké rychlosti v autě se začínáte bát?

Pokud řídím sám tak se nebojím, protože si myslím, že jezdím tak abych to zvládl, nebo
následky při nehodě jsem přežil a nebyly velké.

Bojím se ovšem ostatních účastníků silničního provozu, zejména těch co mají mají místo hlavy bukvici.

Mám megana. troufnu si s ním chvilku jet 140, ale ve velkém městě jezdím pod 50 a někdy vidím v zrcátku vzorek kravaty hlupáka – jedu 50 – ber nebo předjeď! V zácpách je to horší a s couváního mám respekt – raději odjedu jinam. Jinak si myslím, že jsem tolerantní. (To si myslím jenom já a hodně nás…) Fajn dotaz – zamyslel jsem se!

Pokud řídí manželka, tak se bojím při třícítce a při šedesátce se v duchu začínám modlit.
Kecám, paní řídí přes dvacet roků a nikdy neměla nehodu.

Když mi bylo asi 9, tak jsem byla krok od xx (pardon, vlastně dva kroky malé holky) – pamatuji se (nakreslila jsem si to dokonce i do nelinkovaného bloku-místo deníčku), že jsem s kamarádkou šla do školy (minimální provoz), a na přechodu pro chodce nám zastavilo auto, s (asi) manželi ve věku asi 70let. Potom bylo slyšet strašné skřípání brzd – z kopce se řítilo hnusnou rychlostí auto – byli dvě možnosti – přeběhnout přes silnici, nebo být na chodníku. Naštěstí jsem se rozhodla zůstat. A když to rychlé auto s (i doslova) sprostým řidičem, narazilo do auta, které zastavilo, tak to auto najednou bylo asi o tři metry dál – na přechodu. Z toho druhého auta vylítl muž (cca 40), a začal tomu letitému řidiči nadávat – že když zastavuje, že má nechat blikat (teď si nevzpomenu jak se to jmenuje). My v šoku, s traumem, se zmatkem – vím, že mě při těchto pocitech se snažila být v převaze myšleka (asi v zájmu nemyšlení natuto událost), že musím jít do školy, abych nepřišla pozdě (teď lituji toho, že jsem tam nezůstala, abych řekla policii, jak to bylo). Také si pamatuji, že minimálně týden na silnici ležely kousky úlomků z auta.
=
Když někdo, s kým jedu v autě (já nemám řidičák) jede víc než o pět km/h rychleji, než je povoleno, tak mi je to nepříjemné.
Někdy se i koukám do zrcátka, které v některých autech bívá na tom, co vepředu chrání před sluncem → kontrola aut za námi. A to, co si myslím o těch hnusných lidech, kteří jezdí ubohou rychlostí, spůzobují dopr. nehody a vraždí (z nedbalosti), se rači ani nebudu vyjadřovat – a to není kvůli tomu, že to jsou samá sprostá slova (nemám ráda i ty nejmenší zmíňky sprostých slov)…

bojím se většinou s každým řidičem.

Naposledy jsem se bál rychlosti, když jsem minulou sobotu na dálnici z Brna do Bratiskavy dosáhl s Fábií rychlosti 180km.
Nejel jsem 180, ale jen dosáhl 180 a hned zpět 130km.
Uf, bál jsem se.
Jinak tak okolo 100km.
stačí.