Avatar uživatele
Pokročilý

Povinné výživné - jak to tedy je?

Má právo rodič přispívat výživné i nadále, co syn ukončí studium? Když po ukončení studia je bez práce a úřad práce nepřispěje nic?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele

Rodič může přispívat svému dítěti klidně dále, ale jeho zákonná povinnost končí ukončením studia. Zaregistrováním studenta na úřad práce nebo nástupem do zaměstnání by se měl potomek o sebe starat sám. Samozřejmě že rodič, který má na srdci blaho svého dítěte bude stěží natolik otrlý, aby nechal své dítě bez možnosti výdělku a bez prostředků.
Doplňuji:
zzzzz, neobjevila jsi nic nového. V roce 1972 jsem po maturitě začínala na Správě sociálních věcí a zdravotnictví - oddělení péče o důchodce (o sociálně slabé). Má práce už tehdy spočívala v tom, že jsem prováděla místní šetření u důchodců a zjiťovala, jakým způsobem jim pomoci. Jednou z variant byla alimentační povinnost dětí vůči rodičům. Pokud děti byly dobře finančně zajištěné, tak jejich rodiče nedostali žádnou dávku a OSVaZ po takových "dětech" požadovala plnění alimentační povinnosti vůči svým rodičům.
Pokud rodiče souhlasili s tím, že jim děti mají přispívat, nebylo opravného prostředku, který by je takové povinnosti zbavil. Riskovali tím totiž soudní postih za neplnění alimentační povinnosti.
Podle mého názoru je v tomto směru zákon správný. Když se rodiče dokáží postarat o své děti, měly by jim to děti být schopné vrátit. Proč stále čekáme na pomoc od státu? Tady někomu nedochází jednoduchý fakt, že peníze, s nimiž stát hospodaří, jsou ty, které vybere z našich daní, nebo ty, jejichž zapůjčením naši politici zadluží všechny občany.
Příliš jsme si zvykli stát s napřaženou dlaní a většinou za poskytnuté prostředky neodvádět žádnou hodnotu. Tohle je fungování na dluh. Nebude tu lépe, pokud se své dluhy nerozhodneme vyrovnávat (a teď mluivím i o dluzích dětí vůči svým rodičům).

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

dnes platí, že vyživovací povinnost trvá celý život. I když dítě dostuduje, pak začne pracovat, a po letech přijde o práci a požádá si o dávky v hmotné nouzi, tak, ho úřad nutí, podat žalobu na vlastní rodiče a žádat po nich výživné.
Doplňuji:
To co napsala očko, platilo ještě před cca 5 lety, dnes je realita jiná. Klidně se na to zeptejte na úřadu práce, pod ten dnes dávky spadají. Moje kamarádka má 33let, 10 let má odpracováno, a když skončila na úp a skončila ji podpora, podala žádost o dávky v hmotné nouzi, oni ji je přiznali, ale přinutili ji podat žalobu na rodiče, aby ji platili výživné, musela ji podat, naštěstí, než soud rozhodl, našla si práci, a soud se zrušil.
Je to hrozná situace, ale stát šetří na nás, na plátcích daní. Ti co nikdy nedělali a jejich rodiče také ne, tak ti dostanou hned vše.


Avatar uživatele
Zlatý

právo má, povinnosť nie.
jedná sa o dobrovoľný príspevok, dar, ktorý nie je vymáhateľný.

možno by to bolo rozumnejšie riešiť ako pôžičku- ktorú je samozrejme možno odpustiť.
Doplňuji:
očko:

si pište, že po štáte budem chcieť každú korunu, o ktorú ma obral na daniach a odvodoch, a ktorú som nevyčerpal.
našťastie, na štát sa nespolieham (ani na ten pred rokom 1989, ani tento s pseudozriadením), ale to, že po mne chce peniaze, mu neodpustím a VSETKO, čo od štátu zobrať môžem, zoberiem.

takže mi nehovorte, že naťahujem ruku - naopak, štát naťahuje ruku ku mne.
a to prosím pekne už 40 rokov, takže mám u neho na posledných 15 - 20 rokov života (nerobím si ilúzie, že sa dožijem viac ako priemerné ho veku) odložený celkom pekný peniažtek.
a tie budem chcieť.


Avatar uživatele
Bronzový

Když pominu právo jako momentální znění zákonu o kterém už byla řeč a říká ano, tak bych rozdělila otázku na dvě složky.
Etickou a morální.
K morální nás nutí společnost a zákon.
K etickému chování se rozhodujeme výhradně sami a pramení z ní náš dobrý pocit.
Někdy je etické pomoci a jindy nechat ať si pomůže sám. Ten případ naznačuje více mezeru ve výchově. Pokud chápeš že se v podobné zlé finanční situaci můžeš (nebo ve stejných podmínkách mohl) ocitnout také, pak můžeš bez pochybností přispívat. Ale když máš pocit že se dítě málo snaží, chtělo by to nějakou sebereflexi a nápravu. Ve škole dítě neučí jak si říci o odměnu za odvedenou práci, jak hledat a ocenit naše schopnosti, jak upřednostňovat naše úsilí produktivním směrem.
Škola mnohem víc nakládá na žáka úkolů, než by se snažila aby byl šťastný z výsledků práce. Takže hledat si práci je více nutnost než radost. Děti které doma dostanou pravidelné drobné práce a k nim také uznání, si zvyknou že práce má svou důstojnost a může být zajímavá. Určitě se tohle dá dohnat i v dospělosti, pokud nebereme práci druhých jako samozřejmost. Je totiž nepříjemné, když na nás dopadne ona morální povinnost daná společností, že máme peníze bez řečí vyndat z vlastní kapsy a naše práce se také stane tou "samozřejmostí".

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele

anonym

Arygnocu, zřejmě jsi nepřečetl otázku pořádně. Ta se ale opravdu netýkala důchodců. Upřímně vzato mi nejde do hlavy kvůli čemu se tu čílíš, když dotaz i odpovědi byly cíleny jinam. Až budeme probírat Tvůj důchod, tak se budu zabývat Tvými rozhořčenými slovy na téma: zasloužený důchod.
Zde to nevidím jako téma ani do diskuze. Diskutovat se má k položené otázce a ne na témata, která s ní nesouvisí.

Avatar uživatele
Zlatý

arygnoc

berte to ako reakciu na:

"Proč stále čekáme na pomoc od státu? Tady někomu nedochází jednoduchý fakt, že peníze, s nimiž stát hospodaří, jsou ty, které vybere z našich daní, nebo ty, jejichž zapůjčením naši politici zadluží všechny občany.
Příliš jsme si zvykli stát s napřaženou dlaní a většinou za poskytnuté prostředky neodvádět žádnou hodnotu."

Avatar uživatele
Zlatý

zzzzz

Jistě Očko, souhlasím, pokud moje maminka nebude mít peníze, ráda ji přispěju, ale aby mě někdo nutil ji žalovat, aby mi dávala peníze (pokud budu nezaměstnaná) z jejího důchodu, na který celý život dřela, tak to bych se hambou propadla.

Avatar uživatele
Zlatý

zzzzz

Ještě doplním, že tento zákon už platí dlouho, jenom byl jiný právní výklad.

Avatar uživatele

anonym

zzzzz, o jiném právním výkladu si dovoluji pochybovat, a to z toho důvodu, že jsem s tímto zákonem pracovala. Občas si některé vyhlášky zpětně procházím a mohu Tě ubezpečit, že nijak zásadní změny v nich nejsou. Ani dříve nikdo nenutil nikoho, aby žaloval své děti o výživné. Tehdy se to řešilo skutečně prostřednictvím rozhodnutí OSVaZ a teprve v případě, že potomci odmítali postarat se o své dědečky a babičky, řešil takové chování soud.
V praxi to fungovalo tak, že jsem podle tabulek ověřila u důchodců jejich majetkové poměry. Výši důchodů měli uvedenou na tehdejších MNV. Ty se totiž o důchodce staraly v rámci svých kompetencí také. Pokud bylo na místě "šetření" jasné, že důchodce má problémy ze svého důchodu vyžít, tak se šetřily majetkové poměry dětí.Takto to prostě bylo nastaveno. Pokud se ukázalo, že potomci mají nadstandardní příjmy, tak "sociálně potřebný důchodce" nemohl dosáhnout na žádnou formu sociální podpory. Bylo tedy na dětech, aby se postaraly.
Důchodci si v převážné většině případů nechtěli s potomky pokazit rodinné vztahy, proto nikdo z nich neměl zájem do sporu s dětmi jít (takových výjimek bylo jako šafránu).. Většinou ovšem stačilo, když takovým potomkům přišel na pracoviště dotaz na výši jejich příjmů. Ve formuláři bylo uvedeno, jaké záležitosti se zjištění finančních poměrů týká. Pro převážnou většinu takto prověřovaných to byl signál, aby se konečně o své rodiče a prarodiče začali zajímat.
Vše to bylo součástí tehdejšího sociálního systému a mám za to, že toto byla jedna z jeho nejlépe propracovaných oblastí. Fungovalo to totiž ve většině případů tak, že povinní se vůči potřebným začali chovat vnímavěji a že se postarali o krytí nákladů, které bylo pro běžný chod domácnosti a jejich života zapotřebí.
A teď mi ukaž někoho, kdo zareaguje podobně v dnešní době. Dříve byla hamba nepostarat se o rodiče. Dnes se jezdí do LDN jen po výplatě důchodů zkasírovat důchodce a v domovech důchodců je to velmi podobné.
Jak říkám není ani jiná vyhláška, ani její právní výklad. Jiní jsme my lidé. Nějak jsme v tom zparchantělém, kapitalismu zapomněli na rodinné a mezidské vztahy. Vše se točí kolem peněz a ještě je to o to horší, že máme pocit, že se nám děje hrozné bezpráví, když na ně nemáme nárok.
Na závěr ještě drobný detail, kdyby Tvá maminka žila v nouzi, musela by žalovat ona Tebe, nikoliv Ty ji. Tebe by v takovém případě opravdu nikdo k ničemu nutit nemohl. Mluvíme tu o vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům. V posledním příspěvku jsi to obrátila na povinnost rodičů vůči dětem (Tvé matky vůči Tobě) a to je opačný případ, který se v této otázce neřešil.
Právní výklad nemůže zásadně pozměnit zákon, to prostě neexistuje. Musel by být původní zákon zrušen a nový uvedený v platnost. Potom by začal fungovat i nový právní výklad (prováděcí vyhláška).

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Právo a zákony

Zlatý Drap 1817
Zlatý standa 1247
Stříbrný ivzez 671
Zlatý mosoj 658
Zlatý gecco 480
Zlatý led 455
Zlatý zzzzz 450
Zlatý Michal Kole 436
Zlatý marci1 392
Zlatý arygnoc 385

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.