Avatar uživatele
annas

Používáte po jídle párátko?Neznáte historii tohoto kousku dřívka?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? vagra, rynek878, iceT, johana 56, hanny 2 před 4783 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
tuCZek

No já bych řekl že párátko jako takové bylo mezi lidmi (nejspíš už mezi neandrtálci) odjakživa.
(kousek dřívka,kosti atp.)
I šimpanzi v přírodě si vrtají v zubech kouskem dřívka.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
iceT

Párátka používali již staří Římané. Zmínku o něm najdeme např. u básníka Martiala (1. stol. n. l.). Mezi nejoblíbenější patřila párátka z aromatického dřeva ze stromů, které rostly na ostrově Chios v Egejském moři.

Někdy kolem roku 1590 se dostala párátka až do Francie a brzy se rozšířila, zejména ve vznešené společnosti. Každý si na hostiny nosil své párátko. To si zabodl do ovoce nebo dezertu a jeho pomocí bral potravu z misky (podobně jako my dnes “jednohubky”) a zároveň si čistil zuby.

V době renezance se párátka stala luxusními předměty. Měla zlatá držátka zdobená perlami nebo drahými kameny. Některá renezanční párátka jsou skutečnými uměleckými díly.

V 18. století nosili lidé párátka v drahocenných pouzdrech. Takové pouzdro měla i Marie Antonietta. Básník Friedrich Schiller měl párátko ze slonové kosti s ručně malovanými postavami z řecké mytologie.

Párátka se stala i předmětem sbírek. Ta dnešní tam však asi nebudou.

Párátko je drobná dřevěná pomůcka sloužící k vynětí uvízlé potravy z mezizubních prostor. Jedná se o tenkou podlouhlou tyčinku (špejli) zakončenou hrotem. A to buď na jedné nebo na obou stranách. Je doporučeno již jednou použité párátko nepoužívat k účelům výše zmíněným podruhé a nepůjčovat je svým spolustolovníkům.
Párátko bývá některými jedinci využíváno též k účelu odstranění ušního mazu ze zvukovodu. K tomuto účelu se párátko obalí kouskem vaty.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
vagra

Pokud jde o zaznamenanou historii párátka, tak ho opravdu znali už staří Římané. Decentně se jím při lukulských hostinách šťourali v ústech. V roce 1600 se za francouzského krále Jindřicha IV. provdala dcera velkovévody toskánského Marie Medicejská. V bohaté výbavě si kromě jiného přivezla i párátka. To už to nebyly jen štěpiny z vonného dřeva ze stromů na ostrově Chios, které používali Římané, ale stříbrné a zlaté skvosty.

Zdroj: zkráceno z-http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/1095927644-kalendarium/206562235­300041/

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek