Používáte často slova kdyby, kdybys, kdybych ?

Jak kdy.

Pokud jde o podmínku, podmíněný děj, vyjadřující přítomnost, tedy ano.
Kdybych věděla, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhala. Mohu něco vymyslet a pomoci.

Jestliže jde o minulost, tedy to, co není možné uskutečnit, mohlo to být i jinak, tak občas zde při odpovědi na otázku, které se vztahujjí k minulosti,. Ale přidávám: kdyby jsou chyby.

Kdyby mi to (byla) řekla včas, byla bych jí to odpustila. Zbytečná úvaha.

V minulosti, v historii totiž neplatí žádné kdyby … Kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby.

Ne, ne, nejsou součástí mého slovníku ;)
Nemá to smysl.
Rozhoduji se tak, abych nelitovala, u ostatních respuktuji jejich výběr, nehodnotím. Neohlížím se zpět v pochybách či pocitech křivdy atp. .....
😁:
„Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil“…
„Kdyby nebyly v rybníce ryby, tak by byly…“

Při ´přemejšlení´ ano – kdyby, pokud, jestliže – přemýšlím nad podmínkami, za nichž ´něco´…
Běžně v životě moc ne

• ve vztahu ´k sobě´- nemá smysl dumat, coby-kdyby (v minulosti)
• ve vztahu ´k okolí´ – působí to jako výčitka či smlouvání, to nedělám

😉