Poradíte mi jak lze probudit „pevnou vůli“ ?

Probudit vůli u někoho jiného je dost obtížný úkol s poměrně vysokou nadějí na neúspěch. Je potřeba vyvolat silnou motivaci v tom konkrétním člověku. Jinak to nepůjde. A co bude ta pravá motivace pro druhého vyžaduje celkovou znalost jeho přání zájmů a podobně.
Přeji mnoho úspěchů v tomto nelehkém počínání.

Podle mého nejde ani tak o pevnou vůli, jako spíš o nějaký cíl. Každý z nás má nějakou povahu, je ovlivněn okolím, výchovou, prostředím, ve kterém se pohybuje. Pokud je kamarádka zvyklá předčasně házet flintu do obilí a sama si moc nevěří, měla by se začít na něco těšit. A „vyvolat“ tuhle touhu, to je hodně těžké. Můžeš jí pomoci v tom, že si spolu vymyslíte něco, co dotáhnete do konce. Jakmile uvidí nějaký výsledek, který ji někam posune a bude se díky němu cítit o trochu líp, začne její mysl bažit po tom příjemném pocitu znovu. Stačí ji dobře popostrčit, pomoci najít správný směr – ty víš, co má ráda, co by ji mohlo oslovit. Když s ní budeš, těžko se ti vymluví, že nikam nepůjde (jestli někde něco domluvíš nebo dokonce objednáš), to by riskovala hádku – no, možná k tomu také dojde, někdo je rád vyvolává právě svým záměrně odmítavým postojem. Možná ji to ale „nakopne“. Příště už to možná zvládne sama.
Když je člověk nějak psychicky na dně, nemá moc náladu na nějaké juchání a nejčastěji se spíš uzavírá do sebe. Je velmi důležité to, co se tomu člověku přihodilo – nemoc, rozchod, úmrtí partnera, ztráta zaměstnání, odchod dětí z domova, menopauza… – je toho hodně a každá z těchto změn má jiný následek v reakci psychiky.
Ale na druhou stranu – jsou lidé, kteří jsou od přírody tak líní a zvyklí na to, že se o ně vždy postará někdo jiný, že i kdyby ses rozkrájela, nic je nezaujme a nebude jim dost dobré. Tito „citoví upíři“ dovedou naprosto zdeptat onu „dobrou duši“ a zatímco ty si budeš myslet, jak šíleně trpí – neboť se na to díváš ze svého pohledu, svýma očima – takoví lidé si ve svém stavu docela libují a vlastně jim nic nechybí. Jen s nimi obvykle nikdo moc dlouho nevydrží.

Vůli samotnou v člověku probudit nelze.Musí ji mít v sobě,snažit se a chtít on sám.Je dobře,pokud má ve svém okolí osobu,která ho chápe,rozumí mu a snaží se ho podpořit,pomoci.To je vše,co se dá udělat.

Je to na ní – a její vůli.
Naprosto natvrdo – buď začne sama něco dělat a nebo jdi od ní. Protože se sama zničíš.
A takto bych jí to podal. myslím, že svých starostí máš dost, proč si kazit život zbytečnou prací. Pomáhat těm co chtějí se sami zvednout má smysl, ale jen do jisté roviny. Kdo nechce – nechat ho osudu, protože tě jinak stáhne sebou.

Ta se neda jen tak probudit, že si řekneš aha, teď budu mit pevnou vuli, to se mušiš rozhodnout že doopravdy chceš změnit svou povahu a pokažde i když jsi v népravu si stát za svým…
Za nějakou dobu ti to pujde lip a lip (-:.

Bohemico, probudit můžeš leda zájem, pevná vůle se musí natrénovat.
Pokud Tvoje přítelkyně nebude mít dostatečný zájem sama, tak kdyby ses udřela a ustarala k smrti, tak to k ničemu nebude. Uvědom si, že každá lidská duše se rozhoduje sama za sebe. Ty můžeš pomoci jedině tím, že ukážeš možnosti, cestu. Dál už musí jít každý sám.
Někdy je největší pomoc právě v tom, že necháš blízkého člověka, aby si své problémy sám řešil. Správně se zachováš, když v případě potřeby vyslechneš, co přítelkyni trápí a budeš jí oporou.