Pláčete často dojetím?

Čím jsem starší, tím častěji se mi to stává a štve mě to. Respektive ne přímo pláč, ale jedna, dvě slzy se občas vykulej. Vždycky jsem se nad dojemnejma scénama usmívala nebo otevřeně tlemila, to podle jejich blbosti (poprvé jsem u filmu řvala až v patnácti a pak asi další čtyři roky nic :), ale posledních tak tři-pět let se se mnou dějou šílený věci. Asi mi do hlavy lezou hormony, co by se jinak vybily na potenciálním dítěti ochranitelskejma mateřskejma sklonama. Takhle se vybijou na mně. Uráží mě to! :o) a připadám si sama před sebou jako sentimentální slípka. Nemusím přece stírat slzu u kazdýho nesmyslu, abych ukázala, že nejsem necita.

Spíš radostí.

Ano ,slza se tlačí do oka -když letím na dovolenou, když se letadlo odlepí od země a když přistávám na vytouženém místě / prostě si plním své sny/
Slzy mi vstupují do očí, když vidím, že jsem něco dokázala, o čem jsem pochybovala.
Ale to je zdravé slzení.

Ano u filmu se mi to stává docela často.

Jo celkem i jo. Teď třeba už 5. den jedu tuto píseň a jsem u ní docela na měkko.

http://www.you­tube.com/watch?v=sLNK8BX­TlgA&feature=re­lated