Nezdá se vám přehnané, že na kuřáky se vyvíjí tlak, že škodí svojí existencí společnosti?

Jenže kuřáci odvádějí denně méně práce, protože každou chvíli musí kouřit a to je zdržuje od práce.Buďto za ně tu práci musí udělat nekuřáci nebo se jejich práce odsouvá na další den a tím pádem se pak musí dělat přesčasy, protože se zkrátka nestíhá.
A pokud vás zajímá můj názor, tak si přečtěte můj článek na těchto stránkách http://sip.de­nik.cz/lidska-dramata/co-ctete-noviny-bezte-kourit20090730.html.
V naší společnosti jsou stále ve výhodě kuřáci, je ještě nikdo z práce nevyhodil, protože v práci hodně času prokouří, nekuřák je pokutován za to, že se jen na chvilku s někým zastaví (všechno mám z vlastní zkušenosti).
Doplňuji.
On se ten odkaz nezobrazil celý, takže ten článek tady okopíruju.
Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.
Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
A ještě slovo k ženám.
Ženská, která kouří nejméně 20 let si ani neuvědomuje, že ji kouřem smrdí celé tělo, což znamená i spodní část těla (doufám, že mi rozumíte) a pro nekuřáka chlapa je pak i nepříjemné takové ženě provádět orální sex.Ono dvacetiletá ještě kouřem nesmrdí, ale čtyřicetiletá už ano.

Fajčenie v prítomnosti nefajčiara, súhlasím to by nemalo byť.
Zaujímavé, všetci sa zaoberáte, koľko daní získa štát od fajčiarov, ako dlho budú žiť. Ale čo tak sa „krvilačne“ zamyslieť nad úsporou dôchodkov nevyplatených predčasne zomrelých fajčiarom.
Predstavte si „katastrofický jav: stop fajčeniu“. Všetci by naraz prestali fajčiť. Štát by prišiel o dane z tabaku, ľudia by boli zdravší a žili by dlhšie, menej by sa minulo na zdravotníctvo, začali by riadne čerpať penzie – zvýšený nekontrolovaný nápor na štátnu rezervu. Čo na to ekonómovia?

Výzva:
Povedzme veľké Nie znižovaniu daní z tabaku. Fajčiari,
naďalej si ničte svoje zdravie, plaťte dane z tabaku, umierajte mladí a hlavne šetrite štátne peniaze
a to všetko robte v priestoroch tomu vyhradených.
Pomôžte štátu – štát pomôže vám
Nech nekuřáka zdravě žít… Nech kuřáka žít… Nech všechny žít !
:)

takže dobrá, čistě ekonomicky – ač jsem nekuřák a huliče např. na autobusových zastávkách přímo pod značkami zákazu kouření bych rovnou střílel: nedávno ve zprávách jsem se musel hořce zasmát nad výrokem, že stoupl počet obětí dopravních nehod a že – cituji volně – co si to vůbec dovolují takhle brzo umřít, vždyť tím pádem značně kratší čas platí daně, a tak stát kvůli obětem dopravních nehod přichází o miliony.

Stejné je to i s kuřáky – teď si vemte, do jaké míry je tedy kuřák, jak říkáte, zlatej důl, když platí daně znatelně kratší dobu (protože si dovolí umřít brzy – můj děda hulil jak komín a seklo to s ním už v padesáti) a stát tedy při tom, co na kuřákovi vydělá, o to zase přijde na daních, takže nula od nuly chcípne?

Tlustí, anorektičtí, osamocení řidiči atd. mě prakticky nijak přímo neobtěžují. Kuřák ve stejné místnosti mě obtěžuje docela výrazně.

Pokud je to jen o prašulích, mohla by se výrazně zvýšit spotřební daň na kouření – závislíky by to rozhodně příliš neomezilo, a bylo by těch prašulí víc.

Nemám, co bych dodal – pod tvoji úvahu se mohu klidně podepsat.

Možná máš v něčem pravdu, ale ono to je taky o lidech. Proč musím s dětmi čichat na zastavce busu něčí cigára? Proč musím šlapat kdekoliv, kde se schází více lidí po vajglech? Proč si nemůžu zajít na oběd, aniž bych měl jistotu, že mi bude vonět jen jídlem a všichni okolo hned nepoznají, že jsem byl v restauraci? Proč mám tolerovat kouření, když většina kuřáků netoleruje mě? … Zbytek jsou možná jen kecy, ale sorry, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého!

Kuřáci a daně. Myslím, že daně tvrdě doplácí většina občanů této země nejen na cigaretách, alkoholu a v poslední době i na PHM. Mohl bych pokračovat ve výčtu. Ale např. zlaté doly v podobě hazardu nejsou zatím pořádně zdaněny?! A přitom zatěžují společnost nejvíce.
Vrátím se ke kuřákům. Nepochopil jsem proč se venku na zastávkách dopravy nesmí kouřit. A proč se například vesele může kouřit v restauracích, kavárnách a dalších společenských zařízeních. Podle mě je to na hlavu. V okolní Evropě se právě v uzavřených prostorách nemůže kouřit a nikoliv venku. Tam to nikoho neobtěžuje.