nervozita a tréma

Taky, že ty holky asi řvou stylem: ty pí**, ty si ale čů***, di do pr**** apod… Na tom, že nejsi moc hlučná nic není, časem se to změní (budeš říkat básničku před třídou, prezentovat nějakého spisovatele) a pak to postupně snad odezní.
Doplňuji:
PS: briketka10: S tím jídlem to tak je… Koupím si něco na náměstí (Jihlava) a normálně je mi blbí před totlika lidma být a jíst … každej na mě kouká, jako kdybych jedl nějaký jídlo za milióny a je to hold tak …

K těm klukům: Ano, můžeš nějakého zaujmout, ale abys ho pak neodradila …

Upravil/a: MrGandy

je Ti 14 let a ve Tvém věku jsem měla taky takové problémy, ale moje sestra dvojče ta byla průbojnější, proto jsem se od ní vše rychle naučila a hlavně od kamarádek, které hodné a ty co se posmívaly těch jsem si nevšímala..
s mamkou jsem jezdila do města a nedokázala s ní jíst v bufetu za žádnou cenu a sednout si na kafe to jsem šla, ale připadala jsem si taky jako robot a jako, když mně každý očumuje..
lety jsem se otrkala a tréma, nervozita je pryč..
poradit moc neumím, ale přeji Ti, aby jsi byla šťastná i bez toho abys musela povykovat ve třídě, jako ty Tvé hlučné praštěné spolužačky, na druhou stranu buď ráda, že jsi tichá to může být zajímavé, třeba si Tě všimne nějaký kluk, kterému vadí ty spolužačky víš :)

Někdo je vysloveně rozkřičený a sebevědomí extrovert. Někdo zase naopak málomluvný introvert. To už tak někdy je.
Na trému mi kdysi pomohla jedna pomůcka, kterou jsem někde četl. Když se člověk postaví před publikům a má např. promluvit tak je dobré si všechny okolo, ale hlavně ty hodně důležité a namyšlené osoby představit nahé. Jak by se asi změnily. Tím nám dojde, že jsme v podstatě všichni stejní a zbaví nás to trémy. Možná je to blbost ale za pokus to stojí.

Nervozita a tréma je druhá strana nadšení. Zkus na to myslet a snažit se tak cítit. Mně to docela pomáhá.

Ahoj Misus, to se ti jenom zdá, že ty holky jsou sebevědomé. Ony samy jsou možná ještě víc bezradné než ty. Proto křičí, proto se posmívají. Chovají se tak, protože o svém chování nepřemýšlejí. Ty máš proti nim výhodu, že o sobě přemýšlíš. Chovej se dál slušně, nenech si nic líbit a kamaraď se se slušnými lidmi. Přemýšlej o tom, jak se chováš na veřejnosti a uč se ze svých chyb. Každý děláme chyby, ale snažíme se, abychom je neopakovali. Nervozita tě přejde sama od sebe.