Nemocná babička umírá a vnuk o tom ví a chce ji vidět naposledy. Jak se k tomu mají postavit rodiče, které o to prosí?

Určitě dovolit a i v tom podporovat. Smrt je stejně přirozená pro život jako narození. Tak to vždy bylo a i bude. V takových chvílích by si blízcí měli být na blízku.

Z vlastní zkušenosti vím, že to není vhodné, ale pokud tam chce chodit, ať si tam chodí. Hřích to není ani od rodičů ani od chlapce. Rodiče se ho snaží chránit.

Kolik těch umírajících babiček máš? V minulé otázce byla na fotce úplně jiná babička.

Rodiče by měli pochopit, že 16ti letý člověk už není malé dítě, že situaci, kdy babička umírá chápe stejně dobře jak oni a psychicky ho to nezdevastuje o nic víc než je. Lidé v pubertálním věku jsou sice emotivnější, ale v mnoha ohledech se psychicky regenerují i mnohem lépe, než dospělý.

Samozřejmě u hodně malých dětí je to jiné. Čím menší dítě, tím hůře chápe smrt. V určitém věku už ji chápe lépe, ale hůře se s ní sžívá. V mnoha nemocncích a především v konkrétních odděleních je zakázán vstup dětem do 12ti let. Důvody jsou dva – jednak by malé dítě mohlo narušovat klid, který tam je potřeba, ale druhým důvodem je právě psychická nezralost, díky které by dítě prostředí, v němž umírá nejen babička, ale spousta dalších lidí, mohlo psychicky příliš zatížit.

Rozdíl mezi zralostí psychiky např. 7 letého dítěte a 16ti letého mladíka je ale dost veliký.

Všude ve špitále by v prvé řadě měla bejt wifi. Tohle by se mohlo řešit třeba přes Skype.