nechali jste se někdy napálit?

Je to už několik roků. V zaměstnání jsme 4 společně sázeli sportku. Tehdy měl tiket 2 části, jedna se odevzdávala ve sběrně a druhá zůstávala jako doklad. Kolega podal tiket, ale v jednom sloupku, ve spodní části tiketu omylem nezaškrtl čísla. Ve sběrně si toho nevšimli. V pondělí jsem přišla s dotazem – Jako obvykle? Zase nic? Potěšila mě odpověď. Máme první v první tahu. Nevěřila jsem, ale co je psané, to je dané. Srovnávala tiket se zveřejněnými čísly. Vše v pořádku. Už jsem plánovala, co si koupím. Jenže moje radost trvala 24 hodin – tehdy mě kolega sdělil, co se stalo a že využil nepozornosti úřednici, dopsal do prázdného sloupku vítězná čísla … Byla jsem trochu naštvaná, ale pak jsem se všichni zasmáli a uvědomili si, že se štěstí ještě neunavilo. Ale asi za 14 dní jsme vyhráli, sice ne první, ale asi třetí pořadí.

Občas si na to vzpomeneme.

V práci neurážlivé napálenie máme bežné, je to akýsi relax, uvolnenie. Snažíme sa to aj tak brať. Ale zažila som také niečo aj mimo práce.

Malá ukážka „podrazu v divadle“: beží hra, vrcholí napätie a… odrazu sa herec pootočí a plecia sa mu začínajú natriasať. Určite mu niekto niečo práve vtedy „vyviedol“.

ne nikomu jsem to zatím neoplatil