Napadá vás nějaký zákon, který by se dal uplatnit proti neplatičům alimentů?

Ale jo, napadá. Co takhle těm neplatičům soudně přikázat podrobit se lékařskému zákroku ve formě injekce a vstříknout mu do žil látku, která by mu neumožňovala ztopoření a jakmile by své dluhy vyrovnal, podat mu antisérum na obnovení funkčnosti! 🙂

Napadá mne, možnost stvořit si potomka až s člověkem, kterému lze důvěřovat a mít jistotu, že se o své dítě dokáže postarat i za situace, kdybychom se nedej bůh rozešli. A vůbec mě tak napadá, když si chce spořádaný bezdětný manželský pár osvojit dítě, musí projít pomalu ponižující schvalovací procedurou jaká nemá obdoby, ale udělat si vlastního potomka v třeba v patnácti sice není „normální“, zato je to zcela legální.

No, když v Číně neplatíš dluhy, useknou ti obě ruce… Kdysi dávno jsem to někde četla, nevím, zda-li je to ještě pravda, ale ve středověku to tak určitě bylo všude a neusekávaly se jen ruce…

Divím se, že někdo tvrdí, že nehrozilo… Podle zákona si za to dlužník jde normálně sednout. A slyšela jsem v rádiu na to téma pořad, živě tam volali lidé své zkušenosti. Jeden pán tam popisoval, že něco dlužil na výživném a byl to docela fofr, jak po něm šli. Ale určitě jsou i opačné případy, no. Hlavně se s tím asi nebude nikdo moc zabývat, pokud dlužník dluží třeba zatím jen za tři měsíce, i když pro druhého rodiče to může být finanční katastrofa. V případě, že výživné není placeno, může se rodič obrátit na OSPOD.
O tom, že by to zaplatil rodiči stát a na dlužníkovi by to následně vymáhal se uvažovalo i tady, nevím, proč to nezrealizovali. Bylo by to efektivní řešení.
Jiné řešení mě nenapadá, takový ty kastrace apod. to zas ne, no.
Doplňuji:
neříkám, že to funguje krásně, platný zákony jsou jedna věc a jejich účinný vymáhání je věc druhá.
Domácí vězení u nás běžně funguje. Zajišťuje to probační a mediační služba, byla jsem tam na praxi, vím zhruba, jak to funguje
podrobně v odkazu https://www.pmscr­.cz/trest-domaciho-vezeni/

Upravil/a: kapka

každá rozumná žena si má nájsť partnera, s ktorým vydrží aspoň vychovať deti, mať deti až po niekoľkých rokoch manželstva, aby partner poznala a verila mu a mohla mať s ním deti (ako prejav dôvery, lásky a istoty).

je niekoľko riešení (okre dnes neúčinných právnych noriem):

• nemať deti,
• uzavrieť predmanželskú zmluvu i o prípadných alimentoch,
• striedavá starostlivosť,
• dostatočne sa finančne zabezpečiť.

Len tak na okraj:
nedivím sa, že muži nechcú platiť alimenty, a s mnohými i súhlasím. Zákony sú v tomto ohľade pre mužov kruto diskriminujúce. Vzťah ku dieťaťu (rodičovstvo), totiž nie sú iba peniaze, ale aj kontakt (výchova, láska, učenie sa – rozumej predávanie skúseností, apod.). Tieto ostatné veci, okrem alimentov, sú väčšine otcov odopierané legálne súdmi (väčšinou sudcami – ženami) vo forme obmedzených návštev (1×, 2× za mesiac) a nie sú postihované matky, ktoré neumožnia ani toto.
Matky mnohokrát zneužívajú svoje biologické poslanie na vydieranie a zničenie expartnera, ktorý si i založí novú rodinu.
Riešenie by možno i bolo povinne zachraňovať manželstvo (poradne a pod.), u rozvodu určiť vinníka rozpadu manželstva (a ten nech nesie i väčšie náklady na výchovu detí).
Extrémne riešenie je zákaz rozvodu (súhlasím).
Slobodné matky bez nároku na alimenty, ak chcú deti samy, nech si i samy znášajú náklady.

Nevidel by som JEDNOZNAČNE ako zlých práve neplatičov alimentov (neberte to doslova, i medzi nimi sú lumpi, ktorí proste platiť nechcú), ale i videl by som i snahu vyciciavať, prenasledovať a škodiť bývalému partnerovi (a to veľmi často) zo strany žien, finančný prospech (veľmi často).
Argument, že on sa má lepšie, viac zarába a pod. proste neobstojí, nemali ste od neho odísť (rozviesť sa), „znášali“ by ste výhody i vy.

Vnímam vymáhanie ako zlú cestu, skôr som za dohovor (ona: „toľko by som potrebovala“ [pre dieťa!!!], on: „toľko som ochotný dať“ a hľadať kompromis bez ohľadu na zárobok povinného [otca]), pretože práve často je výška alimentov považovaná zo strany mužov ako „trest“ a nie ako príspevok na výchovu (už len to slovné spojenie je kravina), keď ho výška alimentov privádza do problémov so splácaním (nová rodina, v ktorej sú často tiež deti, ktoré majú právo na peniaze otca, strata zamestnania, obmedzený kontakt s dieťaťom, …).

Je to téma na román.

Jednoznačne riešenie je prevencia:

• mať deti s partnerom, s ktorým ich vychovám
• bezhlavo sa nerozvádzať (veď matky neraz hovoria „pre dieťa všetko“ – tak tam patrí i funkcia rodiny s otcom – živiteľom [v tomto modeli nepredpokladám, že matka živiteľka v manželstve by chcela po mužovi alimenty, hoci i to je možné]), proste pre to dieťa i niečo obetovať (zachovanie rodiny).

určite som na niečo zabudol.

Hmm, napsat na papir ze je to hajzl a neplati na sve deti .. s fotkou nakopirovat a polepit sire okoli jeho domova. …

vystačí, když na každý prokázaný dluh bude naprosto stejný metr. A kde nic není, smrt nebere, může platit tak či tak. Dále by se mohl zavést zákon o postižitelnosti samic, které prokazatelně „podrží bez rozmyslu“, tím by se to dost ošetřilo ,)

Kastrace, kastrace a pak kastrace, krom toho zabavení řidičáku, domácí vězení a ať to zaplatí stát a vymáhá zpětně po dlužníkovi, žádnou samoživitelku nezajímá, proč neplatí, jo a ještě bych mu dala pokutu, za každý den stovku, však oni by si hošánci hned rozmysleli, jestli platit, nebo ne, IQ tykve má taky dobrej nápad, ale ze všeho nejlepší by bylo mít normálního partnera.