Nad čím je dobré přemýšlet v důchodu?

???
už vás zahrabali?

pre mňa za mňa. nech sa potom aj pozabíjajú, je mi to jedno, so sebou si nič neberiem (kecám kartón cigáriek mám prichystaný, a nejakú tú fajnovú fľaštičku, keby predsa len).
ale pokiaľ žijem, tak si žijem podľa svojho.
že to raz soknčí, viem, a nemienim sa tým trápiť, proste to tak je.
ale ešte mám čas, tak si ho užijem. doslova.

:-Q

Osobně doporučuji neřešit ani jedno z uvedeného. Přemýšlet je potřeba jen nad tím, co ještě mohu užít a dělat to co chci.

Buďte skromný, zhodnoťte svoje záujmy a naplánujte si ich využívanie aspoň do storočných narodenín…

Já nevidím nejmenší důvod, proč by měl člověk v důchodu
nějak zásadně měnit způsob života nebo způsob uvažování.

Podle mne by se měl důchodce dále zabývat tím,
co jej zajímalo před odchodem do důchodu
(samozřejmě s přihlédnutím k ev. zdravotním omezením).

Chce-li někdo řešit, „co bude, až tu nebude“, je to jeho věc.
Určitě bych to neviděla jako nějaké pravidlo (nebo dokonce doporučení).

Konečně si splnit ta celoživotní přání, na které doposud nebyl čas.

V důchodu je pro většinu obyvatel této země přímo nutné nejdříve přemýšlet jak s důchodem vyjít ! ☹
Jsem sám, vše se proto platí z jednoho příjmu, a teprve pak musím hodně přemýšlet, zda po zaplacení všeho si ještě mohu cosi nejdůležitějšího dovolit navíc.
Praxe

Pokud by příbuzní měli v pozůstalosti příliš velký chaos, je dobré jim to usnadnit nějakou závětí. Na „cestu“ bych se nijak nevypravoval, pač si po ateisticku myslím, že to bude asi něco jako když se vypne televize. (Možná s tou mizející tečkou, která tam dřív zůstávala). Hlavní je mít nějaké potěšení. Pokud má člověk slušně vychované a trochu úspěšné děti a zdravá vnoučata, tak si myslím, že to je zdrojem radosti samo o sobě. A kdyžtak nějaký ten koníček, dle zdravotních a finančních možností. (Cestování, ryby, křížovky, televizní soutěže) Nebo třeba sepsat paměti. Hlavní je být veselé mysli. Třeba jako pan Valerián z Básníků 🙂

„Je dobrý řešit“? Co znamená v tomhle kontextu „dobrý“? Pokud ti záleží na tom, kdo dostane tvůj majetek, tak ho řeš. Pokud ti záleží na jakési spirituální přípravě na smrt, pak se připravuj. „Dobré“ není nic, protože mrtvému je všechno jedno a všechny svou závětí potěšit nemůžeš.

Je spousta věcí o kterých se přemýšlí i v důchodu,jinak to nejde.S přibý­vajícimi léty jsou to myšlenky důležité a prospěšné nejen pro mne,ale i pro ostatní,kteří dávají najevo že tu nejsem zbytečně.Marnost konání si možná občas připustí každý,patří to k životu.
Majetek neřeším,není hlavní prioritou.Zzrovna tak důkladné přípravy „na cestuu“,které se nevyhnu.Jen doufám,že jednoho (možná krásného) dne tiše odejdu bez toho,aniž bych komukoliv způsobila sebemenší problém.

Můžete přeci použít závět.Hlavní je, aby jste se věnoval duchovní průpravě, a až přijde onen okamžik Vašeho přechodu do astrální sféry,tzv. smrt, aby jste byl připraven.To je jediné důležité.

Přemýšlej jen o tom, co bude dnes. Včera už bylo a nad budoucností nepřemýšlej.Neseď doma, choď mezi lidi. Člověk se potřebuje někomu vykecat, zasmát se tomu, co se stalo tomu druhému. Choď ven na procházky, do parku, do lesa. Když nejdu jeden den do lesa ( pokud nepřeje počasí ), tak už se nesmírně těším na další den. Stačí pozorovat srnky, ten pohled uchvátí vždycky ! Asi nejhorší pro důchodce je být celý den doma. Den se táhne a člověk si připadá nemožně. 🙂