Myslíte si,že mladí si váží práce?!

Mladí si práce většinou opravdu neváží,hlavně ti co bydlí u rodičů a ti je živí.Barbakane a kde pracujete?Vždyť dnes se nikdo s nikým nepáře,v takovém případě by měl dostat vyhazov!Vždyť těch nezaměstnaných je přece pořád dost,to je přece argument všech zaměstnavatelů!Dnes už se být na podpoře snad ani nevyplatí!

Bohužel Barbakane máte zcela pravdu a příčin této skutečnosti je několik. Podhoubím je již situace ve středoškolském a učňovském školství. Vzniklo přespříliš vzdělávacích instituací a ty v honbě za žáky, či učně jsou příliš tolerantní. Přestaly mladým vštěpovat zásady jako, že učení je jejich práce, chyby je nejprve třeba hledat u sebe a také ,že pouze dobří žáci a vyučenci mají šanci se dále vzdělávat nebo získat lepší pracovní pozici. Daleko fatálnější důsledky však přináší neúnosné procento mladých lidí, kteří po ukončení vzdělání nemají šanci získat odpovídající uplatnění. Logicky jsou v depresi, hledají únik v alkoholu a drogách a především však nezískávají potřebné návyky, aby se jim nezalíbilo stát se příživníky a nefakčenky. Husí kůže mně naskakuje při pomyšlení, že v těchto aspektech jsme „zatím“ díky Bohu pod průměrem celé EU.

Tak já jsem mladá, ale práce si určitě budu vážit.
Vím, že spousta mladých je bohužel taková – je to tou dobou =( – nemají žádnou disciplínu – chlapci bych dávala na vojnu, jako tomu bejvávalo. Holky bych posílala na „tábory“, kde by se učily vařit apod. věci. Děcka by neměla roupy a neztácela čas na internetu nebo na diskotékách.
Dnešním mladým se hodně ustupuje – třeba co se týče fyzických trestů – dneska už pomalu ani dítě nemsíme uhodit – jinak by bylo týraný! =(
Je to bohužel tak, že raději všude vezmou mladšího – starýho radši odkopnou, protože neví, jak dlouho ještě bude dělat.
Je to smutný =(
Možná bych radila, kdyby jste podali nějakou stížnost jako kolektiv nebo poukázali na chybu, kterou ti mladí provedli …

Ještě si to po sobě přečtu a pak něco doplním … jsem hrozná s tim mým zmateným psaním vždycky =D

To co rikate jsou spis vyjimky, neplati to u vsech – ale zrovna ty vyjimky jde nejvice slyset. Pokud chteji delat, tak delaji. Pokud delat nechteji a jsou k tomu donuceni, pak si samozrejme prace nevazi.

Prescasy jsou dalsi vec. Uz si na to stezovalo vic lidi – chteji po nich prescasy, ktere ale nejsou zaplacene. Vy byste je pak delal? (Nevim, u vas se mozna plati. Zrovna presne ty cas, ktere uvadite, tak vetsina lidi nema cas – proste si chce odpocinout od prace. Pokud musite delat praci za ne, pak je to jednoduche: vyrazte je a najmete jine.)

Pokud prijdou opili do prace jednou, zpravidla se dava upozorneni. Pokud podruhe, tak jsou nejak postizeni a pokud potreti, maji vyhazov.

Ale to resim to, co jste napsal. Kdyz se vratim k otazce: Bohuzel, obcas si neni proc vazit prace, nedostatecny plat X obrovsky pocet hodin na odpracovani… Ale v idealnim pripade zopakuji: „Pokud chteji delat, tak delaji. Pokud delat nechteji a jsou k tomu donuceni, pak si samozrejme prace nevazi.“

V poslední době jsem měl několik velice podobných poznatků jako Barbakan. Je až z podivem že takovéto věci mladým prochází, zkrátka jsou zřejmě perspektivní. Nedá se to však paušalizovat. Jsem přesvědčen, že podobný přístup k práci a k životu vůbec je silně ovlivněn výchovou v rodinách, zřejmě už od útlého věku.

Napadá mne dvojí postup.
1)Když na jednom úseku může být autorita, proč to nejde na druhém? Zkusit promluvit s 2. předákem a snažit se nastolit více kázně.

2. Jaké má předák pravomoce? Měl by mít motivační nástroje. A ještě zajít za majitelem a trochu mu otevřít oči. Měl by mít přece zájem, aby mu firma fungovala bez těchto, poměrně vážných zádrhelů.

Jinak na ÚP by se určitě našlo pár ochotných náhradníků s příslušnou kvalifikací.

Ano, není možné házet všechny do jednoho pytle. Na jednom konci škály jsou lidé, kterým práce a peníze nic neříkají, na druhém konci pak ti, kteří jsou ochotni pro peníze v práci zapomenout češtinu v hlubokém předklonu před svým chlebodárcem. Myslím, že většina soudných lidí se pohybuje někde mezi a že s věkem to nesouvisí.