Avatar uživatele
Zlatý

Může být, že mladí tomu neuvěří a my starší si matně vzpomínáme?

Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě. Najednou se vnuk zeptá svého dědečka: "Dědečku, kolik je ti vlastně let?" Dědeček odpovídá: "Nech mě chvíli přemýšlet...
Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla. Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže, a ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´Paní´nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku, kterou jí přinesli.
Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by
přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona,
naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
"Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami, a ne, že sdílí prostor s cizími lidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo notový sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, a domácí spotřebiče neměly světelné displeje.
Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
Pokud bylo na výrobku uvedeno ´Made in Japan´, znamenalo to, že je špatné kvality, a zboží označené ´Made in Korea´ či ´Vyrobeno v Číně´ nebo ´v Thajsku´ ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě, umělých sladidlech... V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 - 70 haléřů.
Nové auto stálo 20000 korun, ale kdo měl tolik peněz?
V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili.
My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!" odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze padesát pět !"

Je prosím snad tato někomu až příliš dlouhá litanie, kterou jsem obdržel od svých přátel jen šálení smyslů, nebo to byla pravda. Asi již senilním, ale při čtení, nevím proč mně slzí oči....
Doplňuji:
Milá led., na každém povídání lze nalézt špetku demagogie. Výdobytky, které popisujete pochopitelně svět a asi též Vy v Bratislavě poznal dříve. Ovšem já, jako kluk narozený čtyři roky po válce kdesi na malé vesnici, jsem dobu popisovanou pro mne neznámým autorem opravdu prožil. Rodiče si televizor pořídili v roce 1957 jako druzí na vesnici a když jsem cestoval k tetičce do Brna, měl jsem prožitky přesně tak, jak jsou líčeny. Je pravda, že ve svých příspěvcích kvůli odlechčení a matení dogmatiků využívám určitý díl nadsázky.

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Jo to pamatuji, akorát jízdenka v Praze na tramvaj stála dětská 0,30 a pro dospělé 0,60, telefon z budky 0,25, Energit 0,10, Lipo 0,20, Eskymo 0,50 a auto bylo na poukaz. Ceny všeho byly stejné od Šumavy k Tatrám. Jenže byly i jiné věci, které jsme jako děti nevnímaly a je to asi dobře. Na dětství by měly zůstat jen pěkné vzpomínky, měly to tak všechny generace. Oči mne z toho ale nepálí.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Stříbrný

Přestože jsem ročník 48 tak si to dobře pamatuju že to byla 100% realita tehdejšího života.
Doplňuji:
Jen dodám že: naše první Tv v r.54 a v celé obci jen 2ks, klimatizace na vesnici jen rozražený okna a dveře. Když se na návsi objevilo osobní auto tak to byla událost č.1, a nad hlavama tak maximálně kořistní Messerschmitty Me-109(Avia S-199).


Avatar uživatele
Bronzový

Úžasný-můj "životopis".A pili jsme vodu z potoka,cucali nezaprášený šťovík,jedli moc dobrý rohlíky a bylo nám fajn!!!!


Avatar uživatele
Zlatý

už to nedávno posílal Drap v letecké poště, ale nevadí přečetla jsem si znovu a řekl to děda hezky..
pamatuji tu dobu stejně nic nebylo, chodili jsme domů večer ušmudlaný, pračky byly jen vířivý,
na návsi stála telefonní budka na korunu a taťka nás posílal pro pivo do bandasky a my upíjely se ségrou pěnu..
bylo dobře :o)


Avatar uživatele
Pokročilý

... a pamatujete jak chutnal šunkový salám a nebo turista - 10 dkg za 5,-kčs? :-)


Avatar uživatele
Pokročilý

Když to tak čtu, říkám si "sakra, do jaké doby jsem se to narodila?". Já věřím, že to tak, bylo. Vždyť i dnes se matně něco z toho objeví. Buhužel vše je dnes o něčem jiném.


Avatar uživatele
Zlatý

Mladý muž, veď čože je to 55 rokov, zabudli ste povedať, že tento vnučik ste boli vy. Spravme kompromis a pridajme dedkovi nejaký ten rôčik.
Podľa spôsobu oslovenia dedko musel byť zákonite predvojnový ročník.
Počiatky televízie sahajú do 30 rokov XX.storočia.
Jednoduchá klimatizácia fungovala už pred 2.svetovou vojnou, v ktorej sa objavili aj prvé "tryskáče" napríklad >prvé prúdové lietadlo Me 262 Schwalbe a Me 163 Komet, prvé funkčné letadlo s raketovým motorom<.

Ale príbeh je to pekný. Dobre sa mi spomína na detstvo...
Doplňuji:
Milý vnúčik Dudu, aj nadsádzky treba dávkovať s pravdou ináč pôsobia demagogicky.
Priznám, že ja ako "mešťanka" som prvý televízny program v originál televízore videla až v roku 1962 a to bol jeden na celý činžiak. A to u suseda, bývalého kňaza.


Avatar uživatele
Zlatý

Před třemi dny jsem dával totéž
http://www.odpovedi.cz/…
Taky se mi to líbilo

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

dudu

Hehe milá babčo. poněkud jakoby chladná "led".
Jsem potěšen, že se v našem rodokmenu nalézá třetí babička. Je mně to ctí a je škoda, že reálně nelze aplikovat převtělení, uvítal bych totiž spíše jednoho ze svých dědů, kteří zemřeli dříve než jsem se narodil - první v roce 1935 ve věku 33 roků na zranění z první války a druhý rok před mým narozením. V dětství jsem je fakt postrádal. Jinak moc prosím, abychom další dialog odložili ad acta, protože nejsem autorem této prezentace, ač s obsahem se ve všech zásadních bodech ztotožňuji. Přeji Vám úspěšné a pohodové dny.

Avatar uživatele
Zlatý

led

Plne súhlasím :)

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4389
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2268
Zlatý annas 1827
Zlatý quentos 1547
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1520
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1426

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.